Hudba budoucnosti: 1000 km/l benzínu

Dne 14. 1. 2005 byl ve vstupní aule rektorátu Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava představen zástupcům významných společností České republiky projekt HydrogenIX. Vozidlo s energetickým zdrojem budoucnosti je určeno pro účast v soutěži o minimální spotřebu paliva Eco-Marathon organizované každoročně společností Shell.

Vozítko vzniklo v Laboratoři palivových článků, založené vysokou školou v roce 2004. Jako generátoru elektrické energie využívá soustavy nízkoteplotních palivových článků s protonovou membránou, které využívají k výrobě elektřiny vodíku. Výkon elektromotoru je 200 W.
Soutěž se uskuteční v květnu ve francouzském Nogaru. Ostravský projekt je prvním vozid- lem akreditovaným z České republiky a teprve čtvrtým v Evropě s vodíkovým pohonem. Soutěžní tým tvoří řada specialistů fakulty bezpečnostního inženýrství, fakulty elektrotechniky a informatiky a fakulty strojní. Někteří z nich v nedávné minulosti pracovali v renomovaných výzkumných laboratořích v Evropě.
Koncept HydrogenIX VŠB-TU Ostrava v sobě spojuje nejen nejpokrokovější technologii energetických zdrojů budoucnosti, ale také řadu nejmodernějších přístupů v oblastech měření, řízení, telemetrie a zpracování dat. Tyto musí vozidlu a soutěžnímu jezdci zajistit bezpečný, ekonomický a ekologický provoz. Vozítko vloni při testech ujelo na 1 litr paliva 1500 km. Nejlepším dosavadním výsledkem soutěže v roce 2004 bylo 1800 km, které ujel na 1 litr paliva konkurenční tým s vozidlem na „vodíkový pohon“ ze Švýcarska. Tým VŠB-TUO si klade za cíl se se svým šampionem HydrogenIX v roce 2005 tomuto výkonu nejen přiblížit.

Třetí pól drží Ostravákům palce!

Víte, že
Využití vodíku jako paliva není zatím při dnešních cenách za ropné produkty možné hlavně z důvodu vysokých nákladů na jeho výrobu, nepřipraveností s tím související infrastruktury a tedy nemožností vyrábět vodík v dostatečně velkém množství. Hlavní výhodou vodíku je čistota spalování. Pokud se vodík použije v motorech s vnitřním spalováním nebo v palivových článcích, vznikne tepelná, mechanická či elektrická energie a neškodný produkt – voda. Nevýhodou je, že se vodík v pozemských podmínkách téměř nevyskytuje v čisté formě, čímž vzniká problém jeho získávání a posléze jeho zpracování.

V dnešní době se 90 % vodíku získává petrochemickými procesy, tedy z uhlovodíkových paliv – výstupem je však CO2, takže získávání vodíku tímto způsobem nezajistí potřebné omezení skleníkových plynů. Vodík je možno získávat také elektrolýzou vody, pomocí elektřiny vyrobené v jiných zdrojích. Tento způsob výroby by také poměrně vhodně vyřešil problém „skladování“ elektrické energie.