Mořská sasanka ví, jak má vypadat
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Každý den se Země koupe v obrovském množství sluneční energie. Každý čtverečný metr slunného místa Země přijme v průběhu roku přes 2000 kilowatthodin energie od Slunce. Kdyby mohla být všechna tato energie přeměněna na elektrickou energii, stačilo by to k tomu, aby se v konvici vařila voda nepřetržitě téměř šest týdnů.
Sluneční výkon, čili zářivost Slunce, je 3,8*10exp23 kW, což je mnohonásobně více, než spotřebovává celé lidstvo dohromady. Z toho se v planetární soustavě zachytí jedna stomiliontina a na Zemi pouze jedna dvoumiliardtina. Jedná se o sice malou část z celkové sluneční zářivosti, přesto je pro Zemi životně důležitá. Tato energie dopadá na nejvyšší vrstvy zemské atmosféry, která pohlcuje některé druhy záření nebezpečné pro život na Zemi (rentgenové a ultrafialové), kdežto jiné propouští. Sluneční záření, které projde atmosférou a dopadne na zemský povrch, se buď odrazí (cca. 1/3 z celkového množství slunečního záření dopadajícího na zemi) nebo jej pevniny a moře pohltí a přemění na teplo.
V současné době se energie ze slunečního záření využívá v různých zařízeních, např. v kalkulačkách, slunečních pecích, slunečních tepelných elektrárnách, slunečních čerpadlech, k vytápění rodinných domů nebo k pohonu prototypů slunečních automobilů. A kdo z nás by neznal skleník, který je jedním z nejjednodušších zařízení, ve kterém se mění sluneční energie na teplo.
Solar Flair je pokusné auto poháněné sluneční energií, které dosahuje rychlosti až 65 km/h. Jeho aerodynamický trup je vyroben z lehkých hliníkových pásů protkaných uhlíkovými vlákny. Povrch auta pokrývá téměř 900 slunečních fotovoltaických článků.
Články přeměňují zachycenou energii ze slunečního světla na energii elektrickou, která pohání speciální motor. V jasném slunečním světle mají články výkon až jeden kilowatt. Pro srovnání je možné uvést, že motor auta jezdícího na benzín má výkon přes 70 kilowattů. Solární automobil jede tedy pomaleji a nutnou podmínkou jízdy je dostatečný sluneční svit.
Mnohem lépe se osvědčilo nabíjet pomocí slunečních článků akumulátory a těmi pak automobily pohánět. Pomocí vhodně zvolených akumulátorů je možné ujet až 300 km rychlostí okolo 90 km/h. Potom je nutné akumulátory vyměnit za nabité. Pro osoby, které využívají auto převážně k jízdě po městě, je tento automobil ideální. Jeho velkými přednostmi jsou tichá jízda a šetrný přístup k životnímu prostředí.
Pro přímou přeměnu zářivé energie na elektrickou se využívá tzv. fotovoltaický jev. Foton dopadající na polovodičovou strukturu s PN přechodem excituje elektron a vytvoří tak dvojici nositelů elektrického proudu: volný elektron – díra. Sluneční články se skládají z dvou křemíkových vrstev. Horní vrstva křemíku je polovodič typu N (vodivost zprostředkují elektrony), dolní vrstva polovodič typu P (vodivost zprostředkují tzv. „díry“. Když do blízkosti PN přechodu pronikne foton, dojde k fotoefektu a uvolněné elektrony přecházejí do horní vrstvy. Elektrony ve spodní vrstvě přeskakují z jednoho atomu na druhý, aby zaplnily prázdná místa. Volné elektrony v horní vrstvě se odvádějí z článku do elektrického obvodu, do něhož je článek vsazen. Takto vzniká v obvodu elektrický proud po dobu, kdy na článek dopadá světlo.
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Poslyšte příběh jaderné vědkyně Hannah Affum. Když byla malá, ráda doma míchala různé látky a sledovala, jak reagují. Barvy se měnily, někdy se objevily i malé exploze. Pro většinu rodičů by to byla noční můra.
Velký renesanční umělec, vědec, vynálezce a anatom Leonardo da Vinci, má podle nové analýzy jeho rodokmenu 14 žijících mužských příbuzných.
Leonardo da Vinci je známý především jako autor obrazu Mona Lisa nebo Poslední večeře. Renesanční mistr byl ale zároveň konstruktérem, anatomem, inženýrem a vášnivým experimentátorem.
Přebíráme rozhovor Live Science s Kavehem Madanim, ředitelem Univerzitního institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví a držitelem Stockholmské ceny za vodu za rok 2026, o „vodním bankrotu“ ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.