Rychlý reaktor BN-800 potvrzuje spolehlivý provoz paliva MOX
Tento sodíkem chlazený rychlý reaktor, 4. blok Bělojarské jaderné elektrárny, zaznamenal rok trvající spolehlivý a bezpečný provoz s téměř plnou vsázkou směsného ...
Večer již fouká neodbytných 7° B a oceán začíná být slyšet. Hlavní plachta musí dolů. Je zřejmé, že na Bermudách budeme dřív, než jsem předpokládal. Také to znamená, že v noci budeme mít pod sebou návětrné pobřeží Bermud s množstvím nepříjemných útesů a s deformovanými vlnami, odraženými od ostrovů. A pak nás čeká komplikované zaplutí do plavebního kanálu Town Cut Channel, k jehož ústí je třeba prokličkovat mezi mělčinami a útesy.
Svítá do kalného rána. Oceán je rozbit do nechutně příkrých, nejméně čtyřmetrových vln se zlověstně syčícími hřebeny. Zvedají záď Optimista, který z nich surfuje, aby v oblaku tříště přídí dunivě udeřil do úpatí vlny předchozí – jako kdybyste s náklaďákem spadli ze železničního náspu. V závětří, asi pět set metrů daleko, je vidět mohutný příboj na útesech a ostrůvcích před vlastním pobřežím.
Musíme Bermudy podeplout a pak se bočním větrem vracet na severozápad, abychom našli vstup do Town Cut Channelu. Viditelnost je mizerná, pár set metrů, a mám obavu, zda uvidíme všechny nutné navigační znaky. Pak zpozorujeme vpravo od přídě plachty. Od volného oceánu se blíží dva dvoustěžníky se silně narefovanými plachtami. Je to krásný pohled, jak se zarputile probíjejí předobokem proti obrovským vlnám ve vichřici 8° B. Jsou rychlejší než my, takže mi poslouží jako lodivodi.
V jejich úrovni měníme kurz na sever. Naštěstí vlny jsou zatlumeny ostrovy, ale teprve nyní si uvědomujeme, když nám udeří do tváří, jak silný vítr nás k Bermudám donesl. Pak už je vidět ústí kanálu, poznávám je podle fotografie, kterou mám ve své atlantické "bibli", v knize "The Atlantic Crossing Guide" anglické autorky Anne Hammickové.
Aniž to tušíme, zakládáme tradici. Neboť každou etapu budeme končit za bouřlivého větru.
Příjemné překvapení. Místo celního poplatku ve výši 30 dolarů za osobu platím polovinu. Také se dovídám, že se mohu na tři dny vyvázat k nábřeží Market Wharf v kanále za Ordnance Island. Je to přímo ve středu města, náměstí s radnicí je odděleno budovou turistického střediska se sprchami a záchody. Kotví tam bok po boku tři Francouzi. Všímám si krajní lodě, rudě natřené Chicquity, jejíž posádku tvoří šlachovitý blonďák, a pak důležitě se tvářícího muže, kapitána vedlejší Tary, aniž mohu tušit, že oba sehrají roli v budoucím průběhu naší plavby.
Rychle překotvujeme, neboť u celnice začíná být těsno. Získávám místo přímo u nábřeží, na mě se chce vyvázat Němec s ocelovým kečem a v silném větru se přibližuje příliš rychle. Udeří do Optimistu a poškozuje průvlek na zádi. Posílá však manželku s omluvou, jíž je láhev karibského rumu. Na něj se vzápětí váže Angličan, jehož loď se jmenuje Shantue. I s ním se ještě potkáme. Atlantická vichřice sviští v takelážích, mračna se ženou těsně nad bělostnými střechami koloniálního městečka, neboť St. George´s se ani po třech stech letech příliš nezměnilo.
V neděli 11. května žhavím ráno radiotelefon. Hurá! Ihned slyším Miloše Křenka. Blewchips dorazil v noci a po dobrodružném zaplutí kanálem (byl naváděn dispečerem přístavního radaru metr za metrem) kotví v přístavní zátoce. Po celním a pasovém odbavení se připojí k nám.
Jednotlivé Bermudské ostrovy jsou dnes propojeny mosty do jednoho celku, takže začínáme říkat Bermuda, jak říkají všichni jachtaři. Celková plocha této nejstarší britské kolonie činí pouhých 53 km2. Byla objevena náhodou, když na zdejších útesech ztroskotaly roku 1612 dvě anglické galeony lorda George Sommerse, vezoucí osadníky do severoamerické Virginie. Ze zbytků vraků a čerstvého dříví postavili trosečníci novou galeonu Deliverance, se kterou pak po roce šťastně do Virginie dopluli. Někteří se však vrátili a založili kolonii zde. Replika Deliverance II nyní spočívá v betonovém lůžku kousek od nábřeží a je krásně vidět z paluby Optimistu, vyvázaného v Market Wharf.
Poté, co byli po vzniku USA Britové vyhnáni ze severoamerického pobřeží, vzrostl význam Bermudy jako vojenské základny a každý britský guvernér pokládal za povinnost vystavět tu nějakou pevnost. Takže dnešní návštěvník se neubrání dojmu, že Bermuda se skládá ze starých děl, cihlových bašt a betonových valů, doplněných golfovými hřišti a tichými hotely nad romantickými zátokami s bizarními útesy a zlatavým pískem. Avšak hlavně z přátelských lidí, neboť ostrované dobře vědí, že slepicí, která jim snáší zlatá vejce, je turismus.
Celý povrch ostrova je jedním jediným velkým parkem, kde golfové dráhy nepozorovaně přecházejí do krajiny. Křižují i úzké silničky s bezchybným asfaltem a je humorné sledovat, jak auta dávají přednost golfovému vozíku, přejíždějícímu od jedné jamky k druhé.
Během oprav již kotvíme v Pennos Wharf, těsně za benzínovou stanicí. Na Bermudě se buď můžete vyvázat zdarma k městskému nábřeží, k jednotlivým „wharfům", nebo použít soukromé mariny a jachtkluby v zátoce, kde se platí, a konečně volně kotvit v zátoce mimo plavební dráhu. Všechny tyto možnosti a plánky s místy, která připadají v úvahu, naleznete v „Bermuda Information Sheet". Jedná se o sešit, jenž dostane každý jachtař na celnici při vstupu, a který obsahuje v komprimované formě absolutně všechny informace, které jachtařský návštěvník potřebuje.
Před večerem se objevuje další auto a z něho vystupuje policista. Jednoduše nám přikazuje, abychom okamžitě opustili nábřeží, neboť hrozí nebezpečí, že vlny na ně naše lodě vyhodí. S použitím kotvy, kterou již máme vyvezenu do návětří, odtahujeme Blewchipse na vítr a já s Optimistem vyklouzávám na volnou vodu.
Motorujeme přes zátoku St George´s Harbour na jih, na doporučené kotviště pod protějším břehem. Je už hodně zamračeno, ale vítr není nikterak silný. Na jižním kotvišti již kotví asi tucet jachet. Vybírám místo co nejblíže pobřeží a pod kopcem, na hloubce kolem 4 metrů. Pochopitelně visíme na „véčku" ze dvou kotev.
V noci lije a je slyšet hukot větru nad pobřežím. Sviští to i v naší takeláži, ale na palubě je téměř klid a na vodě jen drobné vlnky.
Po našem pravoboku kotví pěkný anglický „oldtimer", žlutý kutr se svislým klounovcem a dlouhým čelenem. Než stačím jakkoli zareagovat, růžová lodička mizí za žlutým Angličanem a zřejmě se k němu vyvazuje.
„Kdo u vás mluví česky?!,“ řvu, jako bych se měl strhat. Na palubě žlutého kutru vypuká zmatek a pak se ozývá mužský hlas: „Já“.
„Přijeď k nám!“ zvu neznámého.
Za půl hodiny je podivné plavidélko vyvázáno k levoboku Optimistu. Jmenuje se Jahelka. Předpokládám, že jméno nebylo vybráno ani tak na počest populárního zpívajícího advokáta, ale spíše podle komodora Jahelky, postavy z humoristické knížky Vzpoura na Primátoru Dittrich autorů Rady a Žáka.
Vzápětí můj odhad potvrzuje kapitán a majitel v jedné osobě. Je jím Honza Karel, československý reprezentant a mistr světa v kanoistice, který po roce 1968 emigroval napřed do Rakouska a pak do Švýcarska. Ze Švýcarska pochází i další a jediný člen posádky, Honzova přítelkyně Lydia.
Jahelka připlula nonstop z Portorika a všichni na palubě Optimistu jsou už natolik zkušenými námořníky, že si dovedou představit, co to obnáší. Takže veškerý komfort naší třináctimetrové lodi je nyní hostům k dispozici. Lydia se přiznává, že deset dní nespala, nicméně se vrhá nadšeně do sprchy. Když zasedáme v salonu k pozdnímu obědu, servíruje Jarda Vokřál na počest hostů vepřo knedlo zelo.
Pochopitelně se vyptáváme navzájem, kam plujeme. A Honza nám znovu vyráží dech. Na otázku, kde chce spustit kotvu naposledy, odpovídá bezelstně: „No přece v Kamýku nad Vltavou.“ A když vidí naše šokované obličeje, dodává: „Co je? Nebo komory na Vltavě už nefungujou?!“
Večer napravo od nás spouští kotvu Blewchips a přitahuje se k našemu pravoboku. Vytváříme tak český ostrůvek uprostřed St George´s Harbour a povídáme si hluboko do noci.
Miloš Křenek mě zaskakuje, když mi oznamuje, že hodlá vyplout na Azory ještě téhož večera. Moje posádka chce doplnit zásoby pití v Duty Free Shopu a tak se domlouváme, že Optimist vyrazí o dvanáct hodin později, ve čtvrtek 15. května ráno.
Máme k dispozici pětidenní předpověď počasí z letiště. Uvádí jižní proudění kolem azorské tlakové výše, vítr S až SW o síle 10 až 15 uzlů.
O půlnoci mám rádiovou relaci s Blewchipsem. Plachtí velmi rychle v silném zadním větru a v prudkém dešti. Ještě nevím, že jeho dvanáctihodinový náskok nikdy nedohoním. I na Bermudě prší a v noci se přes naše kotviště převalí dvě bouřky s blesky a hromy. Jsme rádi, že jsme nejeli.
Jenže prší i ráno, takže opouštíme St George´s za prudkého lijáku. Prší i do kelímku se zmrzlinou, jíž si oslazujeme rozloučení s bezpečím přístavu. Ze všech vyvázaných jachet nám mávají na rozloučenou. Jako vojákům, když odcházeli do první linie. Vše, lidé, lodě, domy, pobřeží, rychle mizí za bílošedou clonou deště. S brutální rychlostí jsme dáni na pospas oceánu. Před námi je téměř 3 500 km pusté vodní pláně. Co nám přinese těch 14 dní klášterní samoty? Další bouřky a vichřice?
Pozn.:
Uzel je jednotkou rychlosti a používá se především v mořeplavbě. Jeden uzel odpovídá takové rychlosti, kterou těleso urazí vzdálenost o velikosti jedné námořní míle za čas jedné hodiny. Rychlost o velikosti jednoho uzlu je rovna 1,852 kilometrům za hodinu, nebo také 0,514 metrům za sekundu.
(Pokračování příště)
Tento sodíkem chlazený rychlý reaktor, 4. blok Bělojarské jaderné elektrárny, zaznamenal rok trvající spolehlivý a bezpečný provoz s téměř plnou vsázkou směsného ...
Co kdyby vysokoaktivní jaderný odpad produkovaný jadernými elektrárnami mohl podnítit oběhové hospodářství v energetickém sektoru?
Před časem jsme uveřejnili článek o možnostech kontroly původu potravin a odhalování falešných produktů. Pro zajímavost, na popud jednoho z našich čtenářů, doplňujeme informaci o využití stabilních ...
Měsíc vstoupil do nové geologické éry, říkají vědci. Doufají, že jejich návrh na vyhlášení nové epochy Měsíce – lunárního antropocénu ...
Hledáte jednoduché, ale účinné způsoby, jak řídit hladinu cukru v krvi? Nedopustit její kolísání, které má za následek výkyvy ve výkonnosti, únavu a přibývání na váze?