Reportáže, cestování

Článků v rubrice: 85

Ekvádor zelený ráj

Biologická diverzita představuje rozrůzněnost života a můžeme ji chápat jako druhovou rozmanitost všech živých tvorů na naší planetě. Mezi všemi ekosystémy vykazují největší biodiverzitu tropické deštné lesy. Na ploše 50 hektarů Malajského poloostrova je více druhů dřevin, než jich můžeme najít v celé Severní Americe. V korunách tropických lesů může být (podle některých studií) asi 30 milionů druhů různého hmyzu. Tyto lesy, které pokrývají asi 6 % povrchu Země, jsou domovem pro 70‑90 % všech druhů organizmů této planety.

Fotogalerie (11)
Autor článku u jednoho z lesních obrů

S malou skupinou biologů jsem se během ledna vypravil do Ekvádoru, relativně malé země Jižní Ameriky, která, jak už její jméno napovídá, leží přímo na rovníku. Tuto zemi jsme si vybrali pro pestrost biotopů kumulovaných na velmi malé ploše. Napříč zemí prochází pásmo And (andénes = terasy) a dosahuje zde výšek přes pět tisíc metrů. Východní část země spadá do Amazonské nížiny a západ leží při pobřeží Tichého oceánu. Rád bych Vás seznámil s biotopem, který mi učaroval nejvíce – s tropickým deštným nížinným lesem.

Z barokní perla And do Cocy
Přistáli jsme v hlavním městě Quitu v nadmořské výšce necelých 3 000 m. Je to několikamilionové město, které leží ve vysokohorské pánvi obklopené horskými hřbety. Bývá často označováno jako „barokní perla And“. Při procházce starým městem na nás dýchne duch koloniálního období.

Jednou z prvních zastávek na naší cestě byla Coca. Město slouží jako zázemí pro místní těžaře. V okolí roste sekundární tropický deštný les, do jehož podoby již významnou měrou zasáhla lidská ruka. Obří velikáni byli vykáceni, prosvítají zde pastviny s pasoucím se dobytkem. V tomto lese můžeme objevit řadu nepůvodních druhů dřevin, které zde byly vysazeny z různých jiných tropických oblastí světa. Příkladem je chlebovník pravý (Artocarpus altilis) nebo papája (Carica papaya), jejíž plody obsahují hodně vitamínu A a C. Tento silně prosvětlený les je rájem řady motýlů. Jedním z nich je helikonie (Heliconius sp.), patřící mezi jedovaté druhy. S oblibou sají šťávu z různých druhů mučenek. Housenky pak ukusují listy této rostliny. Samička, která klade vajíčko, se nejprve přesvědčí, že na listě není již nakladená snůška, a teprve poté naklade svoje vajíčka. Rostliny se brání tvorbou různých výrůstků, které napodobují tato vajíčka a slouží k zmatení motýla. I tyto sekundární lesy mohou skrývat skvostné druhy, například jednoho z největších brouků: herkules (Dynastes sp.).

Na vlnách Rio Napo a Panayacu

Vypravili jsme se dále dobývat pravý tropický ráj (či zelené peklo, jak by se mohlo zdát jiným). Cestovali jsme společně s domorodými obyvateli po jedné z dopravních cest – řekou Rio Napo. Tato řeka představuje jakousi tepnu, po níž je možné cestovat zdejší pozoruhodnou krajinou. Během plavby lodí jsme se kochali pohledy na pravý tropický deštný les s jeho mohutnými zelenými velikány. Zaposlouchali jsme se do skřeků, bzučení, cvrčení a dalších rozličných zvuků, kterými nás tento prales lákal. Bylo pak snadné zavřít oči a představit si nejrůznější „potvůrky“, s nimiž bychom se zde mohli setkat (se sklípkanem, který vyráží za svou potravou v nočních hodinách, či s některým z druhů motýlů, jako je okáč Pierella lena…).

Pokračovali jsme dále s domorodými indiány po říčce Panayacu, která dostala svůj název od piraní. Byli jsme vzdáleni desítky kilometrů od lidské civilizace, v samém srdci tropického deštného lesa. Našimi průvodci na cestách byli nejrůznější druhy ptáků, kteří se obvykle proháněli v korunách stromů (arové či tukani), na břehu vodního toku pak například hoacin chocholatý, který má speciálně upravené vole. V něm má rohovité lišty, které pomáhají rozmělňovat listy, kterými se živí, a které obsahuje mikroorganizmy natravující tuto rostlinnou stravu. Mláďata hoacinů jsou opatřena na křídlech dvěma dlouhými drápy. Ty jim umožňují obratně šplhat po stromech a unikat před predátory. Dospělci drápy i tuto výhodu ztrácejí.

Zelený chrám

V tropickém deštném lese většina stromů vytváří klenbu ve výšce asi 50 metrů. Jen někteří velikáni čnějí až do výšek 70 metrů. Koruny stromů s listovím zachycují 99 % veškerého slunečního záření, u země panuje šero. Proto je podrost velmi chudý. Většina rostlin se snaží šplhat za světlem. Místní půdy jsou velmi chudé na živiny. Koloběh živin je díky vlhkému a teplému klimatu tak rychlý, že vrstva humusu prakticky vůbec nevzniká.

Jeden strom tropického deštného lesa slouží jako nosič nejrůznějších epifytů, lišejníků, mechů, po jeho kmeni se šplhá řada lián. V koruně jednoho stromu tak může žít až 30 různých druhů rostlin. Jednou z takových rostlinných skupin jsou škrtiči. Příkladem je rod fikus (Ficus sp.). Semena tohoto druhu se dostávají s trusem živočichů vysoko do korun stromů. Po vyklíčení spouští kořeny; když se kořeny dostanou do půdy, začne rostlina rychle růst. Vytvoří velkou olistěnou korunu, jakousi mříž kolem hostitelského stromu, který nakonec zahyne.

Ráj orchidejí

Jednou z epifytických skupin místních rostlin jsou orchideje. Mají speciální pletivo, které jim umožňuje sorpci vody. Zdrojem živin pro tyto rostliny je rostlinný opad, který se v tropických podmínkách velmi rychle rozkládá. Semena orchidejí jsou velmi lehká, snadno šiřitelná větrem. Z tohoto důvodu mají orchideje obrovskou nadprodukci semen. Uvádí se, že jedna rostlina může vyprodukovat až 10 milionů semen. Podobně se adaptovaly na život v korunách stromů i bromélie. Růžice jejich velmi špičatých listů mohou dosahovat průměru až jeden metr. Listy fungují jako žlaby, které přivádějí vodu do středu rostliny. Vznikají tak malá „jezírka“, která jsou osídlena nejrůznějšími živočichy (drobní bezobratlí, žáby…). Jejich výkaly pak fungují jako skvělé hnojivo.

Kořeny většiny stromů v tropickém deštném lese zasahují jen zřídka do hloubky přesahující 45 cm. Je to dáno nedostatkem živin v hlubších vrstvách. Aby si stromy zajistily stabilitu, mají vytvořen systém nejrůznějších opor – různé deskovité a chůdovité kořeny.

Ekvádor – učebnice tropické ekologie

Návštěva tropické oblasti Ekvádoru pro mne byla tou nejlepší učebnicí tropické ekologie. Přišel jsem o řadu iluzí. Kvetoucích rostlin v podrostu bylo pro nedostatek světla málo. I když zde žije obrovské množství živočišných druhů byla většina větších živočichů skryta a dávala o sobě vědět prostřednictvím akustických, někdy až tajemných signálů. Na druhou stranu jsem měl možnost pozorovat řadu jevů vyčtených z učebnic a shlédnutých v přírodovědných filmech. Byl jsem nadšen z nejroztodivnějších životních forem živočichů a rostlin. A určitě nezapomenu na opojný klid, zdánlivou bezstarostnost a stabilitu, kterou představoval tento zelený ráj, na jehož vlnách jsem se každý večer nechával opojeně uspávat.

Foto: autor

Ivo Králíček
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Korespondenční semináře právě odstartovaly

Ve víru všudypřítomných omezení a distanční výuky by studenty základních a středních škol mohly zaujmout korespondenční soutěže, které u nás mají dlouhou tradici.

Rusko staví další závod na zpracování ochuzeného uranu

Ochuzený uran je produktem z výroby jaderného paliva. Palivo pro většinu současných štěpných jaderných reaktorů se vyrábí z obohaceného uranu, kdy se např.

Češi jsou nakloněni technologickému vylepšení člověka

Podle aktuálního průzkumu by si drtivá většina Čechů (95 %) přála vylepšit své tělo, pokud by to bylo možné. Spousta respondentů se ale také domnívá, že augmentace lidského ...

Den s experimentální fyzikou 2020

Zajímá Tě fyzika? Chtěl(a) by ses dozvědět víc o tom, jak probíhá skutečný výzkum nebo dokonce jak se do něj můžeš osobně zapojit při budoucím studiu?

Omlazení elektrárny Slapy

Vodní elektrárna Slapy je ze dvou třetin jako nová. Úspěšná komplexní zkouška završila dlouhodobou modernizaci soustrojí TG1, vůbec nejrozsáhlejší v dosavadní ...

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail