Vzdělávání v Barmě aneb jak Barmánci předčili Angličany

V Barmě (Myanmaru) vládne od roku 1962 vojenská junta systematicky potlačující jakékoliv pokusy o demokracii. Nucené práce, potlačování menšin a věznění či rovnou zabíjení politických odpůrců je stále častým jevem. Podívejme se však na barmský vzdělávací systém. Přetrval věky. Gramotnost Barmánců ve své době dokonce převyšovala i tu naši, evropskou. Vítejte v místech, kde se zastavil čas.

Základní školy pro všechny chlapce

Hlavní morální autoritou v Barmě je již po staletí buddhistická církev – oponent nejen současné vlády, ale i bývalých barmských koloniálních a prekoloniálních panovníků. Dodnes většina barmských chlapců tráví určitý čas v klášterech, kde se seznamuje s náboženskými a morálními zásadami, základy čtení, psaní a počítání. Vzdělání se i v minulosti poskytovalo zdarma a o všechny žáky se pečovalo stejně. Návštěvníci Barmy v 18. a 19. století shodně popisují svůj podiv nad vysokou gramotností populace, vyšší než v řadě tehdejších evropských zemí včetně kupříkladu Anglie.

Datum nástupu do školy a někdy i jméno dítěte se vybíralo ve spolupráci s astrology. Za nejlepší den příchodu do školy se považoval čtvrtek, zatímco pátky byly preferovány pro zahájení výuky psaní. Po slavnostním příchodu do školy dostal žáček na psaní krátký seříznutý bambus, do nějž byl upevněn kousek bílého mastku a tabulku vyrobenou z let-pan (Bombax malabaricum). Její povrch byl potažen směsí drceného dřevěného uhlí a rýžového šlemu užívaného jako pojidla.

První rok ve škole se Barmánci věnovali (a přinejmenším na venkovských klášterních školách dodnes věnují) učení základních rituálních obřadů ve formě buddhistických modliteb a chvalozpěvů v jazyce pálí. Pálí má v Barmě podobnou roli jako mívala ve středověké Evropě latina. Žáci dále musí zvládnout 33 souhlásek, 12 samohlásek a jejich kombinací, které obsahuje barmská abeceda, což trvá v průměru jeden až dva roky. Následuje studium mravních zásad, základy astronomie, astrologie, léčby méně závažných chorob a menších zranění a základy předpovídání počasí. Žáci se zároveň učí sčítat, odčítat a malou násobilku.

Před ukončením vzdělání se barmský chlapec většinou kolem svého 15. roku stává novicem a je uveden do buddhistického řádu, kde stráví několik měsíců. Opuštěním kláštera bývá vzdělání průměrného barmského chlapce považováno za ukončené a muž za schopného zastávat zaměstnání a založit rodinu.

Nechyběly vysoké školy

V tradičním barmském vzdělávacím systému existovala i obdoba našeho vysokoškolského vzdělání. Vyšší školství bylo trojstupňové. Na prvním stupni byli kandidáti testováni z gramatiky a praktické filosofie, po dalších dvou až třech letech z výstavby verše, rétoriky a ze schopnosti náboženského kázání. Nejvyšší stupeň vzdělání obnášel buddhistickou metafyziku, astronomii, astrologii a poezii. Některé školy vyučovaly i sekulárním předmětům, jako lékařství, věštbě, péči o slony a koně, bojovému umění s mečem, lukostřelbě, zápasu, boxu a vojenské strategii, hudbě a tanci. V zájmu utužení církevních pořádků byly školy tohoto typu čas od času potlačovány.

Absolventi nejvyššího stupně zkoušek byli veřejně oslavováni a dostávali dary od krále, byli osvobozeni od daní (absolvent a až 15 členů jeho rodiny) a měli příležitost být přijati do vládní administrativy. Nejlepší z absolventů se každoročně stával na tři měsíce chráněncem jednoho ze čtyř nejvýše postavených ministrů. Během tohoto období mohl cestovat státem s přidělenou ozbrojenou ochrankou.