Vzhůru dolů

Slunce, moře – to láká většinu lidí v létě. Modravé hlubiny a divukrásné barvy – to láká amatérské potápěče. Zévy, krabi, žraločí zuby – to už je adrenalín. O tom a také překvapivě o něčem úplně jiném jsme si povídali s Pavlem Šimákem, personalistou z temelínské elektrárny, potápěčem a fotografem.

O čem je potápění?

Potápění, technicky vzato, je o fyzice kapalin a plynů, především o saturaci a desaturaci plynu v kapalině pod tlakem. Fotografování pod hladinou je o vlastní technické stránce fotografování a pak o znalosti vlastního přírodního prostředí a zákonitostí života v něm.

Aha, je vidět, že pracujete mezi fyziky… Ale neříkejte, že berete potápění stejně jako práci v elektrárně.
Je to úžasný doplněk. Relax od celoročního shonu, ale zároveň vzrušení a dobrodružství. Stejně jako na elektrárně musí se i potápění řídit přesnými pravidly, zodpovědností a disciplinou. Musíte předem vědět, do jaké vody vstupujete, co vás tam může čekat, znát chování podmořských proudů, ale i různých živočichů. Stane se, že potkáte i žraloka. Hazard není na místě. A pak je to také hlavně o kráse, o pokoře před krásami a silami přírody. Tam i tam.

V jakých vodách jste se potápěl?

Začínal jsem samozřejmě v českých lomech. Komfort ponorů je zde poznamenán nižší teplotou a viditelností. Rád se do sladké vody vracím, má své kouzlo. Po revoluci a otevření hranic jsme se vrhli na Chorvatsko. Po nárůstu cen a omezení volného potápění v Chorvatsku jsme objevili Egypt.

Je tenhle koníček drahý?
Týden v Hurghadě se dá pořídit běžně kolem sedmi tisíc korun a pětidenní potápěčský program kolem 120 eur. Lepší potápěčské dovolené řešíme najmutím celé lodi a definováním si lokalit, které chceme vidět. Celý potápěčský svět závidí Evropě blízkost a dostupnost Rudého moře. The Brothers, St. Johns, Zabargad, Rocky Island – to jsou místa, na která nelze zapomenout.

Které mořské živočichy máte nejraději? Rád vzpomínám na pilobřichy (zeus faber). Úžasná ryba, dokázal jsem v hejnu „skalárů“ strávit celý noční ponor. Zeus je v Chorvatsku vnímán jako mytická ryba. Je to dravec a obvykle doprovází hejna sleďů. Velmi rádi ho vidí rybáři. Tam, kde se objeví, nebývá nouze o úlovek. Falešné oko na boku, které ve skutečnosti slouží ke klamání kořisti, je dle legendy otisk palce svatého Petra, který rybu uchopil, aby jí z úst vyňal zlatou minci.

Potápíte se sám?
Kdepak. Za ta léta jsme si vytvořili relativně stabilní partu. Například rád se ve skupině potápím s kamarádem, který pracuje na dukovanské elektrárně.

Jak se slučuje práce na jaderce s potápěním?
Asi byste se divila, kolik kolegů z elektrárny se zabývá obdobnými koníčky. Jen v rámci Sportovního svazu elektrárny Temelín působí 18 různých sportovních klubů, od stolního tenisu, turismu, cyklistiky až po vodní lyžování. Fyzici a technici nejsou žádní suchaři. Jaderná elektrárna je v podstatě o hlubokém poznání a zvládnutí přírody. Sporty jsou principiálně více či méně o tomtéž.

Na počátku jste prozradil, že pracujete jako personalista na Temelíně. Čím se nyní zabýváte?
Temelín patří společnosti ČEZ. To je dnes velmi úspěšná firma. Být její součástí je ohromně motivující a současně je to i obrovská příležitost se neustále něco učit a zlepšovat. Právě teď pracujeme na projektu „managerského rozvojového auditu“. Česky řečeno jde o to poznat možné oblasti rozvoje jednotlivých pracovníků a pomocí individuálního plánu rozvoje zvýšit jejich hodnotu a výkonnost.

Chcete na závěr něco říct našim čtenářům? Chci jim říct, aby se nebáli ani potápění, ani fyziky. Chceme do našich řad jak na temelínské, tak i dukovanské elektrárně přizvat nové kolegy – vysokoškolské absolventy technických oborů. Teď právě přijímáme nové lidi na místa operátorů sekundárního okruhu. Odtud mají otevřený další postup na nejprestižnější místa v elektrárně.

Na shledanou!

fotografie na této dvoustraně a na titulce © Pavel Šimák