Rubriky

V první části článku o nakládání s jadernými odpady jsme se věnovali historii a současnosti těchto odpadů. Tentokrát se zmíníme o jejich dělení a zdrojích.

Některé evropské země se ho nemohou nabažit. Norové o ně škemrají u sousedů. Dokonce přemýšlejí, že je budou dovážet ze Spojených států. O co jde? O smetí! O domovní odpad i pevný komunální odpad. Od Švédska až po Španělsko se inovátoři ve výrobě elektřiny učí, jak z odpadu získat energii. Tato iniciativa se nyní šíří i dále na západ a rozjíždí se i v Británii a USA.

Nakládání s jadernými odpady zahrnuje jejich zpracování, úpravu, skladování, ukládání a další činnosti podle Atomového zákona a podle předpisů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Své slovo má i úřad Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Budeme se mu věnovat ve třech článcích – od historie radioaktivních odpadů až po jejich zpracování a ukládání. V prvním dílu minisérie se stručně zastavíme u historie a současnosti radioaktivních odpadů.

Dánsko, i když samo jadernou energetiku neprovozuje, se může vbrzku stát jedním z největších světových exportérů uranu. Grónsko, autonomní součást Dánského království, požádalo parlament o souhlas s těžbou v Kvanefjeldu, jednom z největších uranových ložisek na světě. Uran je tam vedlejším produktem při těžbě dalších drahých a vzácných kovů, nezbytných mj. v současném elektrotechnickém průmyslu.

Šéf elektrárny a pod ním armáda provozních pracovníků, kteří se o její chod starají – tak to vypadá na tepelných elektrárnách nebo jaderkách. U fotovoltaické elektrárny (FVE) je to trochu jinak. Michal Procházka, vedoucí FVE Ralsko, která je svým výkonem největší fotovoltaickou elektrárnou v republice, je tak trochu „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“. Sám o sobě říká s úsměvem: „Můj styl řízení je poruč a udělej si sám.“.

aneb Jak vysvětlit odborný termín pomocí baťůžku