Rubriky

V buňkách a pletivech mnoha aromatických rostlin se vyskytuje pestrá směs těkavých olejovitých látek (vytvářených jako ochrana před býložravci), které se většinou vyznačují intenzivní, osobitou a člověku často výrazně příjemnou vůní a jedinečnou schopností aktivovat harmonizační síly lidského těla. Jsou to silice neboli éterické (esenciální) oleje, většinou kapalné a bezbarvé, nerozpustné ve vodě, dobře rozpustné v tucích, éteru, alkoholu, chloroformu nebo benzínu. Odpařují se - vyprchávají - již za nižší teploty, než je jejich bod varu (160-290 ^oC). Působí na čichové, ale i chuťové receptory člověka a vyvolávají dojem vůně a chuti; komplexní vjem se pak označuje jako aroma. Letos si připomínáme 170. výročí narození německého chemika Otto Wallacha, nobelisty, který studiu vůní zasvětil svůj život.

Letos uplynulo 75 let od úmrtí univ. prof. MUDr. Ivana Horbaczewského, přednosty „Ústavu pro lučbu lékařskou“, historicky prvního českého ústavu lékařské chemie. Pojďme se podívat, jak se stalo, že mladý Ukrajinec se u nás tak proslavil a zasloužil nejen o medicínu, ale i o politiku.

Moderní matematika prožívá od počátku 20. století vzrušující období. Byla totiž vyřešena řada důležitých sporných otázek matematiky, na kterých jsou závislé vědecké, technické a technologické triumfy současnosti. V některých případech tomu napomohl rozvoj v oblasti počítačů, někdy byly i počítače bezradné. Bohužel, ani počítače na řešení matematických úloh někdy nestačí, protože pouze počítají. Matematika je rozsáhlý obor a není možné, aby ji kdokoliv zvládnul v celé její šíři. Každý se však může pustit do jejího objevování a najít si k ní svou vlastní cestu. Ovšem zdá se, že toto již tak úplně neplatí, protože zvláště teoretičtí matematici se zabývají čím dál více problémy, které naprosté většině lidí již dávno nejsou srozumitelné. A to ani jejich zadání, ani využití.

Když se v letošním roce rozhodla vědecká rada Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze vyjádřit poděkování doc. Štollovi za celoživotní obětavou práci pro fakultu jmenováním emeritním akademickým pracovníkem, její členové nemohli tušit, že dalším sdělením vedení fakulty pro média a širokou veřejnost, bude zanedlouho zpráva s datem 4. září 2017 o jeho úmrtí v nedožitých 82 letech.

Zemská atmosféra obsahuje 78,1 objemových procent dusíku N₂ coby prvku. Až do počátku 20. století jsme ho však neuměli využít a jediným značně omezeným zdrojem vázaného dusíku pro použití v chemii byl přírodní chilský ledek, obsahující jako základní složku dusičnan sodný NaNO₃. Zavedením průmyslové karbonizace uhlí při výrobě svítiplynu a koksu byl při čištění surového plynu z absorpčních pracích vod získáván desorpcí plynný amoniak, hovorově „čpavek“. O jeho přímou syntézu z prvků se pokoušela celá řada chemiků již od roku 1785, kdy francouzský učenec C. L. Berthollet podal důkaz o tom, že se amoniak skládá z vodíku a dusíku. Teprve až v roce 1909 vyvinul německý fyzikální chemik Fritz Haber (1868-1934) ve spolupráci s chemickým technologem Carl Boschem (1874-1940) vůbec první průmyslový vysokotlaký proces – katalytickou syntézu amoniaku z prvků, později nazvanou jejich jménem a oceněnou udělením dvou Nobelových cen za chemii.

Říkají vám dnes ještě něco stupně Réaumura? Letos je tomu 260 let od úmrtí francouzského polyhistora René-Antoine de Réaumura. Tento fyzik, chemik, metalurg, matematik, právník, zoolog, botanik, fyziolog, paleontolog, meteorolog, technolog etc., člen pařížské (1710) a petrohradské (1737) Akademie věd, vpravdě naplňuje označení „polyhistor“ pro člověka se širokým množstvím znalostí či dovedností ve více oborech lidské činnosti. Jeho přátelé o něm říkali, že je „Plinius 18. století“ (podle římského válečníka a filozofa Plinia staršího, autora rozsáhlé 37 svazkové encyklopedie „Naturalis historia“, která byla pro Evropu hlavním pramenem poznání o přírodě až do období humanismu).