Rubriky

Loni v listopadu spatřil v USA světlo světa robot určený pro inspekci primárního okruhu jaderných elektráren. Specializuje se na elektrárny, u nichž se předpokládá prodloužení provozu za projektovou životnost.

S elektrostatickým nábojem se setkáváme mj. tam, kde se o sebe třou dva materiály, ať už jsou to kapaliny, plyny, aerosoly, nebo kde se přetrhne nějaké vlákno. Díky němu vzniká statická elektřina, kterou pozorovali lidé u jantaru (řecky elektron) již ve starověku.

Fosfáty, které se těží pro výrobu hnojiva, obsahují miliony tun uranu. Již v 90. letech se jako vedlejší produkt výroby hnojiv získalo 20 000 tun uranu, tato výroba ale nebyla ekonomická. Po zvýšení cen uranu a zdokonalení technologie výroby hnojiv už tato metoda získání suroviny pro jaderná paliva vypadá reálněji.

Ze své kanceláře v Kramolíně na Třebíčsku má výhled přímo na hráz dalešické přehrady. Dává na ni pozor bezmála třicet let. „Naším hlavním úkolem je zadržení vody a regulace odtoku, abychom ochránili majetky a životy lidí a umožnili bezpečný provoz v přečerpávací vodní elektrárně,“ říká vedoucí hrázný vodního díla Dalešice Josef Suchánek.

Při své práci obchoduje s obtížně uchopitelným, přímo nehmotným zbožím, s elektřinou. Ta se sice nedá skladovat, dá se ale nakupovat i prodávat – v závislosti na tom, kolik se jí vyrobí. Je to tak trochu adrenalinový sport. Přestože objekt obchodování je nehmotný, sebemenší chyba může mít velmi hmotné následky.

Posádky kabelových měřicích vozů nasedají a vyrážejí do terénu. S nimi i dva „mlaďasové“ – osmnáctiletý Karel Tošenovjan a o rok mladší Martin Pavel. Jejich úkolem je být „k ruce“ a spíš se dívat, jak se co dělá. Zatím ještě studují a tady absolvují odbornou praxi. O generaci i dvě starší kolegové k nim přistupují shovívavě. „Kluci nás vzali dobře, i když jsme pro ně starost navíc – všechno nám ochotně vysvětlí,“ říká Karel Tošenovjan.