V září jsme vzpomněli 60 let od spuštění prvního štěpného reaktoru v Československu. Ale bylo ještě další výročí: 40 let od uvedení do provozu prvního tokamaku v Československu. Kořeny této výjimečné události sahají do doby krátce po založení Ústavu fyziky plazmatu v roce 1959. Tehdy se rozhodovalo o náplni jeho práce a Dr. Miloš Seidl navrhl kromě jiného zkoumat vzájemné působení vysokofrekvenčního (vf) elektromagnetického pole a plazmatu. Začala se tím zabývat dvě oddělení, která sice měnila názvy, ale naštěstí ne tématiku. Zatímco v jednom oddělení se studovala vf pole nestabilit samotného plazmatu, druhé se soustředilo na vzájemné působení vf polí buzených vně plazmatu. Jak experimentální tak teoretické práce byly na velmi dobré úrovni. Zejména studium generace proudu vysokofrekvenčními vlnami vzbudila pozornost sovětských vědců, neboť se nabízel způsob, jak vybudit elektrický proud v plazmatu tokamaku jiným způsobem než původní elektromagnetickou indukcí. Ta totiž činila z tokamaku pulzní zařízení, což v perspektivě termojaderného reaktoru na principu tokamaku nebylo příliš lákavé.

Jak nazvat současnou kapitolu historie řízené termojaderné fúze? Po kapitole Sluneční fúze (1920-1938), Magnetická fúze (1946-1968), Tokamaková fúze (1969-1984) a ITERová fúze (1985-2040)? Co třeba Soukromá fúze? ITERová fúze sice ještě neskončila, ale nikde není psáno, že dvě různé kapitoly nemohou existovat současně. Není to příliš odvážný název? Pravdou je, že se v posledním desetiletí objevila řada soukromých investorů, kteří řízenou fúzi považují za lákavou příležitost, jak v budoucnu vydělat. Je zde nejméně pět důvodů.

Evropská agentura pro ITER - F4E a ITER International Organization oslavily historický okamžik, když se staveniště největšího fúzního zařízení na světě - tokamaku ITER - připojilo k francouzskému operátorovi elektrické sítě RTE (Réseau de transport d'électricité) vysokonapěťovým vedením 400 kV. Do té doby elektřinu na staveniště dodávalo dočasné připojení na nedaleký Výzkumný ústav pro atomovou energii - francouzský CEA, které poskytovalo 15 000 V. Aby bylo dosaženo tohoto významného milníku, týmy techniků pracovaly téměř rok.

Pečlivě se podívejte na letní obrázek centrální části staveniště tokamaku ITER v jihofrancouzském Cadarache. Jak nám postupuje stavba nejdražší pozemské vědecké hračky, která se, doufejme, změní na předchůdce nejslibnějšího zdroje energie pro budoucnost? Co všechno už je hotovo:

V článku se dočtete o zajímavém přístupu k plánování experimentů na fúzním zařízení. Ale to není zdaleka to nejdůležitější, co vám chceme sdělit: O výzkum termojaderné fúze se zajímá společnost Google! A to je skutečně bomba. Google na rozdíl od ITER zná každý, nebo… téměř každý! ITER je mezinárodní projekt za mnoho miliard kdesi na jihu Francie, jehož výsledkem má být reaktor simulující procesy v jádru Slunce ­–termojadernou fúzi. Google představovat nemusíme. Ač nedávno v ČR vyšla knížečka o soukromých firmách zabývajících se výzkumem fúze, a ačkoliv je v ní kapitola o soukromé společnosti Tri Alpha Energy, není v ani slovo o Google. Přitom Google pracuje s Tri Alpha Energy od roku 2014…

Jedny z prvních komponent instalovaných v tokamaku ITER budou napájecí systémy magnetů, které přivádějí tekuté helium pro kryogeniku supravodičů, mohutný elektrický výkon do vinutí cívek a řídicí i měřicí signály systému supravodivých magnetů. Části vyrobené v Číně budou dopraveny po vodě na stavbu, kde specializované skupiny smontují a instalují všechny komponenty. Nejchoulostivější část montážních prací – vytvoření supravodivých spojek – byla předmětem mnohaletého kvalifikačního programu.