Rubriky

A už je to tady. Spojit dva listy papíru můžete sešívačkou či lepidlem, dvě myšlenky jednou větou, dvě věty rýmem, muže a ženu láskou, výrobce a spotřebitele transportem. V případě stavby tisíciletí ITER budou všechny komponenty, které dorazí po moři do středomořského přístavu Fos sur Mer nedaleko Marseille a přeplaví se přes vnitrozemské moře, naloženy na speciální přepravníky. Ty spolu s nezbytným technickým servisem a strážníky vytvoří konvoj, který se pak přesune z přístavu Étang de Berre do 104 kilometrů vzdáleného Saint Paul-lez-Durance, kde sídlí zárodek tokamaku ITER.

…ale čínské cívky pro tokamak ano

Je s podivem, jak i v lidské mysli funguje inerce, neboli setrvačnost. Novodobá Čína byla synonymem laciných značek čehokoli (nejčastěji kopií). Donedávna. Přesto se stále najdou lidé, pro které je čínský česnek synonymem podřadné kvality, šmejdu a šetření za každou cenu. Myslíte ale, že partnerství ITER organization by mezi sebe přijalo rozvojovou zemi? Odvěký sen lidské společnost – vyrábět energii z ničeho, pardon z vody – se totiž pokouší splnit sedm nejvyspělejších státu na světě!

Média s oblibou říkají: „Termojaderná fúze bude za dvacet let. A je jedno, kdy to říkáte!“ Dnes už nikdo nevypátrá, kdo zkomolil slova ředitele 1. Mezinárodní konference Atomy pro mír, která se konala v září 1955 v Ženevě, indického vědce Homiho Bhabhy: „…I venture to predict that a method will be found for liberation fusion energy in controlled manner withing the next two decades. – dovolím si předpovědět, že metoda jak uvolnit energii fúze řízeným způsobem bude známá během dvou desetiletí.“ Čili neřekl, že fúze bude vyřešena za dvacet let, ale že do dvaceti let bude známa metoda jak s fúzí nakládat!

Pro výzkum řízené termojaderné fúze nezískali lidé v cestě za ovládnutím nevyčerpatelného, bezpečného a ekologického zdroje energie inspiraci nikde jinde, než ve vesmíru – konkrétně v procesech pohánějících Slunce. Přesněji řečeno v termojaderné reakci hořící v plazmatu slunečního nitra!

Vážně míněný výzkum termojaderné fúze zahájily po 2. světové válce vítězné mocnosti: Sovětský svaz, Spojené království a Spojené státy. V Sovětském svazu soukromník neupekl chleba, natož termojadernou fúzi, takže pro fúzní podnikatele zbývaly USA a SK. První a na dlouhou dobu poslední odvážlivec se objevil ve Spojených státech na počátku 80. let. A nebyl to podnikatel ledajaký. Bob Guccione vydával časopis pro pány Penthouse, bydlel v přepychovém bytě na Manhattanu a na odhalené hrudi se mu houpal masivní zlatý řetěz. Poněkud zvláštní obraz sponzora jaderné fyziky, že?

Termojaderné palivo hmotnosti poštovní známky je spoutáno 23 tisíci tunami oceli a omotáno 150 tisíci kilometry supravodivých drátů – to bude tokamak ITER! Zdá se vám těch tun a kilometrů příliš? Vše lidské že je těmto číslům na hony vzdáleno? Pokusím se čtenáře přesvědčit o opaku. ITER se svými tunami a kilometry je vlastně jeden velký živý organismus!