Rubriky

Pamatujete, s jakými problémy se potýkalo umístění sektoru číslo 6? Psali jsme o tom zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/2919-iter-jeste-neni-hotov-uz-se-opravuje , zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/2999-priprava-na-opravu-ulozeneho-a-znovu-vyjmuteho-sektoru-vakuove-nadoby-iter a zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/3004-korejska-hyunday-heavy-industries-na-pranyri. O začátku opravy jsme informovali v článku zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/3024-oprava-iter-ctyrdenni-obraceny-postup. Uvolnění sektoru z vertikalizačního zařízení, zvednutí celé devítiny vakuové komory spolu s připevněnými dvěma cívkami toroidálního magnetického pole ještě v montážní hale, transport do sousední haly tokamaku a konečně spuštění na dno jámy bylo s napětím sledováno doslova celým staveništěm. O to větší hrůza zachvátila techniky, inženýry a vědce, když bylo nutné rozhodnout o nápravě korejského zmetku. Trvalo dva roky, než se opravil úkos, který znemožnil připojení sousedních sektorů, nemluvě o nepovedených svárech chladicího potrubí. Dnes jsou v tokamakové jámě hned sektory dva.

V červenci se v severočeském Sokolově objevil argentinský filmový štáb, který natočil první záběry celovečerního dokumentu jménem Huemul. Huemul je ostrov v nádherném patagonském jezeru Nahuel Huapi poblíž univerzitního města Bariloche, kde sudetský Němec Ronald Richter postavil první ústav na výzkum řízené termojaderné fúze na světě. 

Třináctiminutový teaser k filmu můžete shlédnout na webu již teď: https://www.youtube.com/watch?v=1m-LYj8Qb-I

Zlámaný pětník bych nevsadil na to, že v Argentině někdo ví, že existuje v daleké Evropě nějaké město Sokolov, stejně tak, že v Sokolově někdo ví o tom, že na začátku minulého století se v jejich městě narodil jakýsi Ronald Richter. A přece, červencovou středu se v Sokolově objevil argentinský filmový štáb, který natočil první záběry celovečerního dokumentu jménem Huemul. Huemul je ostrov v nádherném patagonském jezeru Nahuel Huapi, kde Ronald Richter postavil v roce 1950 první ústav na výzkum řízené termojaderné fúze na světě.

Pietro Barabashi, generální ředitel mezinárodního projektu ITER, který ve Francii buduje fúzní reaktor, vypráví o nekonečně náročném procesu výstavby. Nepřikrašluje, nazývá věci pravým jménem.  

Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“. Úspěšná operace, kterou generální ředitel ITER Pietro Barabaschi oslavoval jako „rekordní výkon“ a kterou vedoucí stavebního projektu Sergio Orlandi považoval za „úspěch nejvyšší úrovně“, byla sledovaná s obavami. Soustředila se v ní většina problémů, kterým musí ITER čelit během závěrečné fáze montáže tokamaku. Pietro Barbashi nepřehání, když zde mluví v superlativech o montáži největšího tokamaku v historii. Pietro Barbashi mě totiž přesvědčil svým proslovem, který zaznamenal Peter Matijek ze slovenského Forbesu (https://www.forbes.sk/nechceme-vyvarat-iluziu-ze-sme-uz-na-hranici-pokroku-hovori-pietro-barabaschi-z-iter-2/?srsltid=AfmBOopNIrxHBH5HruTp_-q0brgZTrOzW6oS2AyREu8vLk3mUUF7Ow-8)

Vakuovou komoru tokamaku ITER tvoří devět sektorů. Čtyři dodá Korea a pět Evropa. Korea již tři přivezla, ale všechny bohužel vadné. První je po třech letech opraven až tento podzim. Čtvrtý korejský sektor nyní putuje Indickým mořem do Francie. První sektor z Evropy má číslo 5. V Evropě se do složité série průmyslových kroků nutných k výrobě unikátních součástek zapojilo 150 lidí v Itálii a nejméně 15 společností a jejich týmů po celé Evropě. Sektor vakuové nádoby se skládá ze čtyř dílčích segmentů; pro sektor č. 5 byly dva ze čtyř segmentů vyrobeny společností Westinghouse, zatímco další dva vyrobila společnost Walter Tosto. Od počátečních řezacích činností až po konečný produkt vyžadovala výroba nejméně 20 000 hodin obrábění a 100 000 hodin svařování (k dokončení 150 km svarů).