Rubriky

Vhodné místo pro trvalé úložiště použitého jaderného paliva hledáme v České republice již několik let (o geologickém průzkumu jsme už v Třípólu psali, viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/jaderna-fyzika-a-energetika/456-prvni-etapa-geologickeho-pruzkumu-pro-uloziste-jadernych-odpadu). Důležitá je jak kvalita místa budoucího úložiště, tak i způsob jeho výstavby. K ověření metod výstavby hlubinného úložiště proto Správa úložišť radioaktivních odpadů buduje 550 m pod zemí unikátní dílo, které poskytne klíčová data získaná z předpokládané hloubky úložiště, umožní otestovat technologii výstavby a konstrukce prvků úložného systému, stejně jako studovat chování horninového masívu dlouhodobě ovlivňovaného zvýšenou teplotou.

Univerzální dopravní prostředek pohybující se na vzduchovém polštáři těsně nad vodní hladinou nebo nad povrchem země se nazývá vznášedlo. Vzduchový polštář je tvořen proudem vzduchu, který vhánějí dmychadla pod vznášedlo otvory ve dně jeho trupu. Většina vznášedel má po celém obvodu speciální pružnou manžetu (zesílenou obrubu z plochého materiálu), která se naplňuje vzduchem a brání rychlému unikání plynu vháněného pod stroj. Díky tomu vzniká pod vznášedlem trvalý přetlak (tlak větší než okolní tlak barometrický), který spolu s reaktivní silou danou vzduchem vrhaným dolů pomáhá udržet celé zařízení nad vodou či pevninou – nad ledem, sněhem, trávou, pískem a jiným terénem. Pohyb vznášedlům obvykle zajišťují mohutné výkonné vrtule umístěné v zadní části stroje. K řízení se používá směrového kormidla stejně jako u letadel, nebo také obracečů tahu umístěných po stranách pohonného dmychadla.

Měření provází člověka od pradávna. Setkáváme se s ním každodenně – ve škole, v zaměstnání… Oblast metrologie (vědní a technický obor zahrnující vše, co souvisí s měřením) spadá do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) spolu s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), Českým metrologickým institutem (ČMI) a Českým Institutem pro akreditaci (ČIA). Tolik současnost. Pro začátek historie měření se musíme vrátit v čase o několik tisíciletí zpět.

Ekvitermní regulace, kdy se při řízení výkonu otopného systému bere v úvahu teplota vnějšího vzduchu, může ušetřit 10 až 20 procent nákladů na energii potřebnou na vytápění. Výhod ekvitermní regulace mohou využít jak rodinné domy s kotlem a ústředním topením, tak i bytové domy napojené na dálkové zásobování teplem. Úspory nákladů na teplo se při dobrém hydraulickém vyvážení a ekvitermní regulaci otopné soustavy mohou v bytových domech pohybovat v řádu desítek procent.

Radioaktivita říkáme jevu, kdy se některá atomová jádra přeměňují na jiná a případně přitom vysílají částice (alfa, beta nebo neutrony) nebo elektromagnetické záření (gama, X). Mnoho lidí se při slově radioaktivita vyděsí, mnozí se domnívají, že radioaktivita je něco umělého, vytvořeného šílenými vědci, ale i mnoho z těch, kteří vědí, že radioaktivita je jev přírodní, si myslí, že umělá (man-made) radioaktivita je „jiná“ (rozuměj „zlá“), než přírodní (která je "hodná"). Víte, kolik a jaké radioaktivity obsahují některé běžné věci okolo nás?

Psal se rok 1815 a Evropou znovu obcházel přízrak francouzského císaře Napoleona. Ten opustil vyhnanství na ostrově Elba a v krátké době kolem sebe shromáždil velkou armádu čítající na 200 tisíc vojáků. Ve stejné době – ve dnech 5. až 15. dubna – vybuchla na druhém konci světa na ostrově Sumbawa v daleké Indonésiii, východně od Bali, sopka Tambora. Největší historicky doložené sopečné erupce si však v Evropě nikdo nevšiml. O několik týdnů později, 18. června, utrpěl Napoleon porážku u Waterloo a na „valčíkovém“ Vídeňském kongresu zástupců téměř všech zemí Evropy se tančilo na každodenních plesech.