Rubriky

Takových míst je po světě spousta, ale málokdo o nich ví. A pokud už ano, většinou přesně netuší, jak takové tvoření budoucnosti probíhá. Ta místa jsou vědecké výzkumné ústavy a aby se veřejnost dozvěděla, co se v nich vlastně děje, pořádají se tu jednou do roka dny otevřených dveří.

V mediích se dnes často vyskytuje tvrzení, že nikdo neví co s jaderným odpadem. To ovšem není pravda. Některá řešení jsou již dlouhou dobu známa a jsou země, které se pro ně již rozhodly.

Ať jste příznivcem jaderné energetiky nebo naopak jejím odpůrcem, vězte, že Česká republika (a dříve Československo) má dlouhou tradici ve využívání jaderné energie. Již po dobu 10 let je součástí českého jaderného programu školní jaderný reaktor Vrabec přispívající k výchově nových jaderných inženýrů.

Dne 4. března ve 3:47 ráno vyrobila jaderná elektrárna Dukovany právě dvoustou miliardtou kilowatthodinu od svého spuštění v roce 1985. Je to úctyhodný výsledek. Ale dokážeme si vůbec představit, kolik energie to je?

Blesk je nejznámějším projevem atmosférické elektřiny.

Právě přicházíte k RTG oddělení. V ruce žádanku o radiodiagnostické vyšetření, v hlavě myšlenky typu: Co to je - S+P ? Bude to bolet? Jak dlouho to bude trvat? A co mi budou dělat? Ozáří mě to? Pak, celí ustaraní, přijdete k okénku "RTG - EVIDENCE", kde ukážete kartičku zdravotní pojišťovny a odevzdáte žádanku. "Kdy jste byl naposled rentgenován?" "Nejste, slečno, těhotná?" "Máte u nás kartu?" Odpovíte, sestra se usměje, pak cosi "naťuká" do počítače… "Posaďte se támhle, laborantka si vás zavolá."…