Hledání

Během miliard let vývoje naší Země se postupně utvářelo prostředí, v němž nyní žijeme a jemuž se náš organismus přizpůsoboval. Často si neuvědomujeme, jak složité je toto prostředí a jaké všechny fyzikální a chemické jevy na nás působí.

Vzhledem k tomu, že spotřeba uhlí stále roste navzdory celosvětovému úsilí o snížení emisí skleníkových plynů, několik zemí se poohlíží po strategii využití pokročilé jaderné energie, včetně malých modulárních reaktorů (SMR), aby se snížila závislost na nejvíce znečišťujících fosilních palivech.

Ozelenění a dekarbonizace českého plynárenství by měla být v budoucnu spojená především s biometanem a vodíkem. Většímu podílu biometanu aktuálně brání především zastaralá legislativa, do roku 2050 by však jeho podíl mohl narůst až na 40 %.

I kdyby Spojené státy americké v roce 1998 dodržely slovo a pokračovaly v projektu ITER a nemusel se po jejich odstoupení rozpočet snižovat a velikost tokamaku ITER zmenšovat, nestačil by projektovaný výkon nového plazmatu k vyzkoušení odolnosti konstrukčních materiálů vůči tokům fúzních neutronů.

O oxidu uhličitém a jeho možném vlivu na klimatické změny už bylo napsáno a řečeno mnoho. I kdyby jeho rostoucí koncentrace v ovzduší globální oteplování nezpůsobovala, je na místě otázka, zda by bylo možno z atmosféry tento plyn odebírat a něco z něho vyrábět.

Nakládání s jadernými odpady zahrnuje jejich zpracování, úpravu, skladování, ukládání a další činnosti podle Atomového zákona a podle předpisů Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Své slovo má i úřad Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO).

V první části článku o nakládání s jadernými odpady jsme se věnovali historii a současnosti těchto odpadů. Tentokrát se zmíníme o jejich dělení a zdrojích.

Tématem posledního dílu naší minisérie je zpracování radioaktivních odpadů a nakládání s nimi.

Tak to alespoň vyplývá z nové studie, kterou vypracovaly Nuclear Energy Agency (NEA) při OECD a International Energy Agency (IEA) pod názvem Projected Costs of Generating Electricity, 2020 Ed.

Přírodovědný INSPIROMAT