Když padají hvězdy aneb Slzy svatého Vavřince

Ráda vzpomínám na dětské prázdninové časy na táboře, kdy jsme pozorovali hvězdy a čekali, až bude nějaká padat, abychom si mohli myslet přání. Právě doba táborů v přírodě je tomu nakloněná nejen kvůli létu s nočními hlídkami, ale taky z důvodu každoročnímu výskytu srpnového roje „padajících“ Perseid.

Už za pár dní – v noci ze 12. na 13. srpna – vyvrcholí letošní meteorický roj Perseidy. Až 70 za hodinu jich bude létat na tmavé obloze mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní, aniž by je Měsíc svým svitem rušil. Na obloze bude dobře vidět stříbřitý pás Mléčné dráhy, naší domovské Galaxie, s tím, že se kolem půlnoci potáhne přes celý nadhlavník; směrem na jihozápad se rozšiřuje v souhvězdí Střelce. Ani nebeský poutník Měsíc nepřijde o svou chvilku slávy, byť se ukáže jen uzoučkým srpkem až za rozbřesku, aby nám dopřál popelavý svit patrný díky rozptylu slunečního světla v zemské atmosféře. Zatímco můžete vidět i nevýrazný Mars, určitě nepřehlédnete o to výraznější souhvězdí Orionu a nad ním v souhvězdí Býka hvězdokupy zvané Hyády a Plejády. V určování vám pomůže i volně dostupné počítačové planetárium Stellarium – www.stellarium.org/cs/.

A neváhejte, tak dobré podmínky k pozorování se zopakují až za tři roky. Ovšem i noci před tímto datem nejsou na nebeské divadlo skoupé. Jen si musíte najít místo, kde je dostatečná tma, aby vám oblohu neznečišťovaly pozemské zdroje světla.

A proč Perseidy?

Meteorický roj zdánlivě  vylétá ze souhvězdí Persea, odtud tedy název. Do atmosféry vlétají z jednoho směru, zářit začínají asi 120 km nad zemí a pohasínají o desítky kilometrů níže. A protože Perseus u nás nezapadá celou noc, i meteory Perseidy mají stejně dlouhou „službu“.

Slzy svatého Vavřince

V srpnu roku 258 našeho letopočtu prý po popravě svatého Vavřince, který raději rozdal církevní majetek chudým, než by jej odevzdal římskému císaři Valeriánovi, padaly v noci z nebe třpytivé slzy. Od těch dob lidé nazývali tento úkaz slzami svatého Vavřince. Perseidy se ale ve skutečnosti rodí z prachu periodické komety 109P Swift-Tuttle, která je známa od roku 1862 a naposledy se u Slunce objevila v roce 1992. Země prochází každoročně mezi 17. červencem a 24. srpnem na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře zazáří jako meteory. Protože jsou zpravidla menší než zrnka písku a tvoří je křehký kometární materiál, úplně se při průletu naší atmosférou vypaří.

Více informací na http://www.astro.cz/na-obloze/meteory-a-meteoricke-roje.html