Reoxygenace Baltského moře
Oceány po celém světě údajně ztrácejí kyslík od 50. let minulého století. Příčinou je globální oteplování a znečištění vod.
Od konce letošního srpna mohou diváci filmového sci-fi hitu „Elysium” obdivovat ocelového člověka nadaného nadlidskou silou. „Chodí“ mezi námi ale mnohem déle. Již o půl století dříve, než si zahrál ve filmu, ho veřejnosti v rámci programu „Rozšiřování lidských schopností” představila společnost GE.
Mechanický skelet, který fungoval na elektřinu, sahal do výše ramen, měl obrovská klepeta a člověka měl „obdařit silou obra”. Přestože byl projekt sponzorován Agenturou pro pokročilé výzkumné projekty Armády USA (předchůdkyní dnešní agentury DARPA), tento stroj rozhodně nepatřil k přísně tajným –s hrdostí ho GE v roce 1966 představila ve filmovém snímku „The Science Report”.
Touha dosáhnout cíle, který článek z novin Schenectady Gazette v roce 1969 označil jako „důvěrný svazek mezi člověkem a strojem“, byla jedním z námětů sci-fi. Ať jde o zmíněný snímek Elysium, Cameronovy Vetřelce nebo díla H. G. Wellse. Po druhé světové válce však došlo i k vážně míněnému vývoji takzvaných kybernetických antropomorfních robotických systémů (Cybernetic Anthropomorphous Machine Systems – CAMS). Ty měly umět napodobit a umocnit pohyb odborníka, který je obsluhuje. Současně mu měly poskytovat zpětnou vazbu.
Spolupráce s armádou začala v roce 1961 a brzy si získala poutavější jméno „Hardiman” (Tvrďas). Jejím cílem bylo vytvořit oděv, který by napodoboval přirozené pohyby a umožnil by člověku zvednout břemeno o hmotnosti asi 700 kg (shodou okolností právě tolik samotný přístroj vážil). Tento výtvor měl být ideální pro specifické úkoly, jako např. odpalování bomb. Současně konstruktéři pracovali na vývoji dalšího přístroje přezdívaného chodící náklaďák (The Walking Truck). Šlo o velký čtyřnohý robot, který připomínal kráčející tanky AT-AT ze Star Wars (mohli jsme je vidět v epizodě „Impérium vrací úder“). Hardiman se kvůli své velikosti, hmotnosti, nestabilitě a komplikacím s napájením do výroby nakonec nikdy nedostal.
Některé technologie CAMS ze šedesátých let se však skutečně vyráběly a využívaly, například v podobě průmyslového manipulátoru Man-Mate. V sedmdesátých letech na produktové řadě Man-Mate pracovala Společnost Western Space and Marine, zakoupila práva na tuto technologii a dále ji vyvíjela. Dnes gigantické robotické rameno, které využívá hmatovou odezvu, umožňuje obsluze zvednout náklad o hmotnosti až 4500 kg. Uplatňuje se v kovovýrobě a ve slévárenském průmyslu.
Stane se někdy exoskelet pro člověka prakticky využitelnou realitou? Nebo potřebu tohoto vynálezu nahradí jiné pokročilé technologie? Proč by v budoucnu nemohly vykonávat náročné práce a zvedání břemen místo nás například oceloví siláci jako Big Dog od Boston Dynamics nebo ATLAS, jeden z nejvyspělejších humanoidních robotů? Autoři robotických systémů nám určitě dají vědět…
Videomateriál k projektu GE je k dispozici na: http://www.gereports.com/before-elysium/ (pasáž o programu rozšiřování lidských schopností začíná v čase 2:30).
TZ GE
Oceány po celém světě údajně ztrácejí kyslík od 50. let minulého století. Příčinou je globální oteplování a znečištění vod.
Bolívijský ledovec Huayna Potosí se každým rokem zmenšuje a ustupuje do svahu. Ve výšce 5 100 metrů nad mořem je vzduch kolem něho řídký.
Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni předpovídá, že do roku 2050 se instalovaná kapacita jaderných reaktorů na světě zdvojnásobí – z 371 GW(e) v roce 2022 na 890 GW(e) do roku 2050.
Droboučký živočich, želvuška (tardigrada) může přežít nehostinný chlad i smrtící ionizující záření ve vesmíru. Všudypřítomná mikroskopická zvířátka, ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.