Biografie

Článků v rubrice: 169

Fyzik Václav Posejpal učil i experimentoval

Letos uplynulo 80 let od úmrtí univ. prof. PhDr. Václava Posejpala, profesora experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, významné osobnosti české vědy a pedagogiky první třetiny minulého století, kromě jiného i autora první české monografie o rentgenovém záření. Vyznával myšlenku Wilhelma Conrada Röntgena, který prohlásil: „Experiment je nejmocnější a nejspolehlivější pákou, jíž můžeme na přírodě vynutit její tajemství; musí být vždy nejvyšší instancí při rozhodování otázky, zda lze nějakou hypotézu uznat, nebo zavrhnout. Každý jev je třeba co nejpřesněji pozorovat a popsat ve všech jednotlivostech a teprve potom se člověk může odvážit podat nějaké vysvětlení.“

Fotogalerie (1)
Václav Posejpal (zdroj: Archiv MÚA AV ČR, fotosbírka Bohumila Vavrouška, sign. Vav 7100)

Začínal jako kantor

Narodil se v roce 1874 v malé vesnici Rasochy (dnes součást obce Uhlířská Lhota) severovýchodně od Kolína. Studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a v kvintě přešel na gymnázium do Hradce Králové, kde také složil maturitní zkoušky. Protože jej rodina nedokázala v potřebné míře finančně zajistit, musel si již od let gymnaziálních studií přivydělávat kondicemi. Zájem o matematiku a fyziku jej v roce 1895 přivedl na Filozofickou fakultu pražské univerzity, kterou absolvoval v roce 1899. O rok později obhájil doktorskou disertaci na téma „O řadách Fourierových se zvláštním zřetelem k pracím Cauchyho“ a vykonal zkoušky učitelské způsobilosti. Poté působil osm let jako středoškolský učitel v Praze, Hradci Králové a posléze na Královských Vinohradech. Z tohoto životního období pramení jeho trvalý zájem o otázky didaktiky fyziky, úrovně učebnic a školního pokusnictví (fyzikálních praktik).

V akademickém roce 1908/1909 pobýval na studijním pobytu v Paříži, kde docházel na přednášky Marie Curie Sklodowské a P. Langevina a pracoval na Collége de France v laboratoři chemika H. Pellata. Zde vznikla jeho práce o vlivu magnetického pole na Voltův článek, na jejímž základě byl po návratu do Prahy habilitován. V roce 1919 se Václav Posejpal stal mimořádným a za dva roky řádným profesorem experimentální fyziky na tehdy nové zřízené samostatné Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1929 a 1930 působil jako její děkan. Na fakultě pracoval až do své náhlé smrti v Praze v roce 1935. Na tuto smutnou událost reagoval prestižní mezinárodní vědecký žurnál Nature stručným nekrologem.

Život zasvětil experimentální fyzice, zejména rentgenovému záření

Posejpalovy vědecké zájmy orientované na experimentální fyziku byly velmi široké a různorodé, o čemž svědčí řada referátů a původních sdělení v odborných časopisech, zejména v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky.

Zprvu se věnoval lomu světla v plynech (užití refraktometru a spektrálního fotometru ke studiu refrakce v plynech při nízkých tlacích), fluorescenci (jódových par aj.), rezonanční absorpci, ale také galvanometrickým a termomagnetickým efektům či vztahu hmoty a energie (spisek „Světový názor energetický“). Četné jsou rovněž jeho didaktické články čili „drobnosti ze školní praxe“ (Jednoduchý kahan spektrální, Měření kapacity leydenských lahví apod.).

Dalším významným tématem, kterým se zabýval, bylo studium vlastností rentgenového záření. V roce 1925 vyšla v edici Knihovna spisů matematických a fyzikálních, sv. 12 jeho publikace „Roentgenovy X paprsky“ (153 str., 65 obr.), představující první českou monografii podávající souhrnný výklad této oblasti fyziky na úrovni tehdejšího stavu poznání. Od poloviny dvacátých let se věnoval problematice nejmenších známých částic hmoty. Jeho originální teorie „světového éteru“ však byla přijata s velkými výhradami a byla vystavena ostré kritice (F. Záviškou, V. Trkalem a dalšími) jako zcela neopodstatněná a nezvládnutá.

V čelevýznamných odborných společností

Kromě experimentálních výzkumů a pedagogického působení se Václav Posejpal věnoval aktivitám v předních domácích a zahraničních vědeckých a odborných společnostech. Byl členem a od roku 1909 jednatelem Jednoty československých matematiků a fyziků, pro kterou napsal půvabnou vzpomínkovou knížku „Dějepis Jednoty českých mathematiků“, vydanou v roce 1912. V roce 1923 byl zvolen členem Královské české společnosti nauk a v roce 1926 České akademie věd a umění. Od založení Československé národní rady badatelské (1924) působil jako její generální tajemník a se zaujetím sobě vlastním se podílel na její činnosti – především při koordinaci mezinárodních styků v oblasti přírodních a technických věd.

Od roku 1929 byl prvním československým reprezentantem v Mezinárodním výboru pro míry a váhy v Sèvres u Paříže a vicepresidentem Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou fyziku (IUPAP). Již v době svého studijního pobytu ve Francii se stal dopisujícím členem Société Francaise de Physique a rozsáhlé kontakty s francouzským vědeckým světem si udržoval po celý život. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Čestné legie, čestné doktoráty mu udělily univerzity v Nancy a v Poitiers.

Zdroje

Kotyk, J.: Za profesorem dr. Václavem Posejpalem. Matematika a fyzika ve škole, 5 (1974), s. 717.

Boháček, J.: Portréty z archivu: Václav Posejpal. Akademický bulletin, červen 2010.

Tesařík Bohumil
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Rizika IT dovednosti teenagerů

Vývoj počítačových technologií změnil nároky pracovního trhu i sebevědomí pracovníků. Podle obecného mínění má mladá generace ve znalostech počítačových technologií před tou starší náskok, a tedy i výhodu uplatnění v mnoha oborech.

Klimatické změny působí problémy světové energetice

Globální oteplování, které se mimo jiné projevuje také dlouhými obdobími bez deště, začíná působit problémy i ve světové energetice. Nejzranitelnější jsou podle očekávání vodní elektrárny, ale zkušenosti z posledních několika let ukazují, ...

Polsko se připravuje na jadernou energetiku

Aby Polsko uspokojilo rostoucí poptávku po energii a zároveň se snažilo o plnění cílů v oblasti ochrany klimatu, musí postavit nové zdroje energie. To otevírá příležitost zavést jadernou energii, říká ministr energetiky Kryštof Tchórzewski.

Tokamak JET V ROCE 2020

Tokamak (původem ruský) je v současnosti jediným pokusným zařízením schopným vyvolat termojadernou reakci na Zemi. Jediný tokamak schopný termojadernou reakcí uvolnit významné množství fúzního výkonu (a největší současný tokamak v provozu) je evropský tokamak JET v anglickém Culhamu.

Říše hmot

V pátém, posledním dílu seriálu o tom, jak se psalo a učilo o fyzice a chemii před rokem 1850, se podíváme na světlo. Laskavostí našeho přispěvatele, váženého pana inženýra Jana Tůmy, jsme získali cenný zdroj, knížku Karla Amerlinga Orbis Pictus čili ...

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail