Biografie

Článků v rubrice: 182

Fyzik Václav Posejpal učil i experimentoval

Letos uplynulo 80 let od úmrtí univ. prof. PhDr. Václava Posejpala, profesora experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, významné osobnosti české vědy a pedagogiky první třetiny minulého století, kromě jiného i autora první české monografie o rentgenovém záření. Vyznával myšlenku Wilhelma Conrada Röntgena, který prohlásil: „Experiment je nejmocnější a nejspolehlivější pákou, jíž můžeme na přírodě vynutit její tajemství; musí být vždy nejvyšší instancí při rozhodování otázky, zda lze nějakou hypotézu uznat, nebo zavrhnout. Každý jev je třeba co nejpřesněji pozorovat a popsat ve všech jednotlivostech a teprve potom se člověk může odvážit podat nějaké vysvětlení.“

Fotogalerie (1)
Václav Posejpal (zdroj: Archiv MÚA AV ČR, fotosbírka Bohumila Vavrouška, sign. Vav 7100)

Začínal jako kantor

Narodil se v roce 1874 v malé vesnici Rasochy (dnes součást obce Uhlířská Lhota) severovýchodně od Kolína. Studoval na reálném gymnáziu v Kutné Hoře a v kvintě přešel na gymnázium do Hradce Králové, kde také složil maturitní zkoušky. Protože jej rodina nedokázala v potřebné míře finančně zajistit, musel si již od let gymnaziálních studií přivydělávat kondicemi. Zájem o matematiku a fyziku jej v roce 1895 přivedl na Filozofickou fakultu pražské univerzity, kterou absolvoval v roce 1899. O rok později obhájil doktorskou disertaci na téma „O řadách Fourierových se zvláštním zřetelem k pracím Cauchyho“ a vykonal zkoušky učitelské způsobilosti. Poté působil osm let jako středoškolský učitel v Praze, Hradci Králové a posléze na Královských Vinohradech. Z tohoto životního období pramení jeho trvalý zájem o otázky didaktiky fyziky, úrovně učebnic a školního pokusnictví (fyzikálních praktik).

V akademickém roce 1908/1909 pobýval na studijním pobytu v Paříži, kde docházel na přednášky Marie Curie Sklodowské a P. Langevina a pracoval na Collége de France v laboratoři chemika H. Pellata. Zde vznikla jeho práce o vlivu magnetického pole na Voltův článek, na jejímž základě byl po návratu do Prahy habilitován. V roce 1919 se Václav Posejpal stal mimořádným a za dva roky řádným profesorem experimentální fyziky na tehdy nové zřízené samostatné Přírodovědecké fakultě UK. V letech 1929 a 1930 působil jako její děkan. Na fakultě pracoval až do své náhlé smrti v Praze v roce 1935. Na tuto smutnou událost reagoval prestižní mezinárodní vědecký žurnál Nature stručným nekrologem.

Život zasvětil experimentální fyzice, zejména rentgenovému záření

Posejpalovy vědecké zájmy orientované na experimentální fyziku byly velmi široké a různorodé, o čemž svědčí řada referátů a původních sdělení v odborných časopisech, zejména v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky.

Zprvu se věnoval lomu světla v plynech (užití refraktometru a spektrálního fotometru ke studiu refrakce v plynech při nízkých tlacích), fluorescenci (jódových par aj.), rezonanční absorpci, ale také galvanometrickým a termomagnetickým efektům či vztahu hmoty a energie (spisek „Světový názor energetický“). Četné jsou rovněž jeho didaktické články čili „drobnosti ze školní praxe“ (Jednoduchý kahan spektrální, Měření kapacity leydenských lahví apod.).

Dalším významným tématem, kterým se zabýval, bylo studium vlastností rentgenového záření. V roce 1925 vyšla v edici Knihovna spisů matematických a fyzikálních, sv. 12 jeho publikace „Roentgenovy X paprsky“ (153 str., 65 obr.), představující první českou monografii podávající souhrnný výklad této oblasti fyziky na úrovni tehdejšího stavu poznání. Od poloviny dvacátých let se věnoval problematice nejmenších známých částic hmoty. Jeho originální teorie „světového éteru“ však byla přijata s velkými výhradami a byla vystavena ostré kritice (F. Záviškou, V. Trkalem a dalšími) jako zcela neopodstatněná a nezvládnutá.

V čelevýznamných odborných společností

Kromě experimentálních výzkumů a pedagogického působení se Václav Posejpal věnoval aktivitám v předních domácích a zahraničních vědeckých a odborných společnostech. Byl členem a od roku 1909 jednatelem Jednoty československých matematiků a fyziků, pro kterou napsal půvabnou vzpomínkovou knížku „Dějepis Jednoty českých mathematiků“, vydanou v roce 1912. V roce 1923 byl zvolen členem Královské české společnosti nauk a v roce 1926 České akademie věd a umění. Od založení Československé národní rady badatelské (1924) působil jako její generální tajemník a se zaujetím sobě vlastním se podílel na její činnosti – především při koordinaci mezinárodních styků v oblasti přírodních a technických věd.

Od roku 1929 byl prvním československým reprezentantem v Mezinárodním výboru pro míry a váhy v Sèvres u Paříže a vicepresidentem Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou fyziku (IUPAP). Již v době svého studijního pobytu ve Francii se stal dopisujícím členem Société Francaise de Physique a rozsáhlé kontakty s francouzským vědeckým světem si udržoval po celý život. Za své zásluhy byl jmenován rytířem Čestné legie, čestné doktoráty mu udělily univerzity v Nancy a v Poitiers.

Zdroje

Kotyk, J.: Za profesorem dr. Václavem Posejpalem. Matematika a fyzika ve škole, 5 (1974), s. 717.

Boháček, J.: Portréty z archivu: Václav Posejpal. Akademický bulletin, červen 2010.

Tesařík Bohumil
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Jak schovat zlaté nobelovské medaile

Udělování Nobelových cen bylo v průběhu jejich téměř stodvacetileté historie doprovázeno řadou až bizarních událostí. Dvě zlaté medaile byly dokonce rozpuštěny v kyselinách. Tato zajímavá příhoda se váže k maďarskému chemikovi šlechtického původu Györgye ...

Praha počítá se vznikem vodních ploch a výsadbou stromů

Praha nepodceňuje přípravu na extrémní sucho, které v následujících měsících předpovídají meteorologové. Rada města počítá s rozsáhlými revitalizačními projekty. V ulicích tak bude zeleň zavlažována průsakovou vodou z kolektorů (psali jsme v článku https://www.

Termojaderná fúze na rozcestí

Kdy už je termojaderné zařízení ziskové? To nám prozradí Lawsonovo kritérium: součin hustoty plazmatu a doby jeho udržení (stability) musí být dost velký, zhruba 1020 s.m-3. Pro spojitou činnost udržujeme plazma v omezeném prostoru silným magnetickým ...

Existuje hypotetická částice X 17?

Fyzika nás učí, že existují 4 základní interakce, tedy přírodní síly, které vše ovládají a vysvětlují konstrukci světa dle současného stavu poznání - gravitace, elektromagnetická síla, slabá a silná interakce. Zdá se, že vědci jsou na stopě páté fundamentální přírodní síly.

Proč komáři koušou zrovna vás

Někteří lidé mohou sedět venku celé léto a komáři na ně takzvaně „nejdou“. Jiní se objeví za letního večera venku a okamžitě si musejí škrábat komáří kousance, přestože se koupali v repelentu. Co s tím? Důvodem je většinou neviditelná chemická clona ve vzduchu kolem nás.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail