Jediná vítězka Velké pardubické (1. díl)
Co má společného náš magazín Třípól a prakticky neznámá komtesa Lata Brandisová ze zámečku na Řitce? Píšeme o přírodě a v jejím příběhu hrají hlavní roli koně.
Většina z nás zná rozvody elektřiny jako dráty různě vysoko nad zemí, případně jako kabely zakopané nehluboko do země. Pod městem však existují i stovky metrů chodeb a tunelů s kilometry elektrických rozvodů velmi vysokého napětí.
Š21, J5, K12
Šachty, jámy a komíny a k nim příslušející zkratky s čísly, to jsou body na mapě Prahy, které znázorňují vstupy do elektrického podzemí. Celkem je pod městem 21 km kabelových tunelů, na povrch ústí 59 Š, J nebo K. Tunely jsou většinou ražené hornickou metodou a vedou v průměrné hloubce 50 metrů pod povrchem. Protože má Praha členitý re-liéf, kolísá hloubka od nejmělčích 8 metrů v Holešovicích po 130 m v Čimicích. Nejstarší kabelový tunel je v Malešicích, vznikl zároveň s provozem první linky metra. Další systémy tunelů jsou např. Praha Střed v oblasti Václavského náměstí, Praha Jih, který vede na Bohdalec, Pražačka, Červený vrch, Černý Most nebo pod Vltavou procházející Štvanice. Každý tunel je samostatným celkem s odvodněním, ventilací a vším potřebným zařízením.
VODA, SAMÁ VODA
Geologické podloží, na němž stojí Praha, tvoří zvodnělé břidlice. Jakmile prorazíte podzemní chodbu, voda zajásá a začne se stahovat do volného prostoru ze širokého okolí. V tunelu z Holešovic do Čimic například proudí až 25 litrů za sekundu, což je docela solidní podzemní potok. Je potřeba nepřetržité práce silných čerpadel, aby dostala vodu na povrch. A co povodeň, ptáte se? Byla se v tunelu také podívat, přišla ale shora... Do poslední chvíle se energetici snažili zachovat dodávky elektřiny, živel byl ale silnější. O pouhých 15 centimetrů výšky hladiny prohrála boj s povodní v roce 2002 holešovická rozvodna 110 kV. Celkem 70 tisíc krychlových metrů vody a bahna pak musela báňská záchranná služba vyčerpat. I za normální situace však způsobuje maximální vlhkost v tunelech potíže v podobě silné koroze. Zároveň je v podzemí docela teplo – elektrické kabely vyvíjejí teplo, které musí odvádět účinná ventilace. Teplota nikdy nesmí přesáhnout 35 °C.
KDO CHODÍ DOLŮ
Vstupní jámy mají různý průměr – od průlezu, jímž se dospělý muž sotva protáhne, až po výtahové šachty s průměrem 8 metrů. Výstupy na povrch jsou zabezpečené proti vstupu nepovolaných osob, bezdomovců a všelijakých dobrodruhů, v chodbách jsou pohybová čidla a sledovací systémy. Jak by ne – vždyť tudy proudí v silných izolovaných kabelech krev města, elektřina o napětí 22 kV. Do podzemí vstupují technici silnoproudaři, aby prováděli údržbu, opravy (poruchy se prý vyskytují s frekvencí jedna za 5 let), modernizaci zařízení, či instalaci datových a optických kabelů. Podzemní tunely operativně řeší rozvod elektřiny v husté zástavbě města. Vést městem vysokonapěťové linky nad zemí už je dnes takřka nemyslitelné, kromě toho by zřejmě bylo neschůdné získat na takovou stavbu povolení.
Pražská energetika využívá kromě svých kabelových tunelů také kolektory, které pod městem a zejména pod sídlišti vedou vedle elektřiny i vodu, plyn, datové spoje a další média. Podzemí hlavního města je zkrátka složité.
Co má společného náš magazín Třípól a prakticky neznámá komtesa Lata Brandisová ze zámečku na Řitce? Píšeme o přírodě a v jejím příběhu hrají hlavní roli koně.
Úroveň znalostí žáků v matematice obecně klesá. Dnešní děti nejsou hloupější, spíš jsou některé „línější myslet“, upozorňují učitelé.
Meč historicky připisovaný Janu Žižkovi z Trocnova opustil po čtyřech stoletích Švédsko, aby se na pouhé dva dny zaleskl v pražské Betlémské kapli při příležitosti oslav letošního 600.
Během následujících 10 let plánuje největší česká energetická společnost ČEZ nabrat přibližně 4 000 nových odborníků nejen s technickým vzděláním.
Návštěva zajímavých míst elektrárny, odborné přednášky nebo skok evakuačním rukávem. To jsou jen příklady z programu Letní univerzita, který ČEZ připravil ...