Na Zemi žije téměř miliarda lidí, kteří nemají přístup k elektřině. Podle nedávno zveřejněné studie Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je postup elektrifikace planety pomalejší, než předpokládal program Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (tzv. Světová banka), který plánuje, že všichni lidé na světě budou mít přístup k elektřině nejpozději do roku 2030. EIA nyní konstatuje, že pokud se tempo elektrifikace v nejméně vyspělých zemích nezrychlí, zůstane v roce 2030 bez elektřiny stále asi 674 milionů lidí.

Do 18. července mají studenti ve věku 13–18 let možnost přihlásit se do česko-slovenské soutěže Expedice Mars. Cílem soutěže je popularizovat vědu v Česku a na Slovensku a podporovat nadané děti a studenty v jejich rozvoji v oblasti vědy. Finalisté soutěže se zúčastní exkurze v Evropské vesmírné agentuře a pět nejlepších se zúčastní 100hodinového simulovaného letu na Mars.

V rámci Evropského týdne udržitelného rozvoje pořádá Solární asociace od 30. května do 5. června Dny otevřených dveří slunečních elektráren. Cílem každoroční akce je podpořit rozvoj udržitelné energetiky a představit možnosti využití energie ze slunce. Veřejnosti a školám se otevře čtrnáct slunečních projektů v několika krajích.

Když jsem v jedné z kapitol knížky Soukromý kapitál ve výzkumu řízené termojaderné fúze (vydané Akademií věd ČR v roce 2017) psal o tom, že známý MIT (Massachusets Institute of Technology) se snaží z "laboratorní novinky osmdesátých let minulého století“ (vysokoteplotních supravodičů REBCO (Rare Earth Baryum Copper Oxide) vytvořit komerční produkt použitelný kupříkladu v tokamaku, hledal MIT investora pro tokamak založený na REBCO supravodičích. Mluvilo se o projektovaném „cenově dostupném, robustním a kompaktním tokamaku“ ARC (Affordable Robust Compact) s téměř dvojnásobnou indukcí magnetického pole 23 Tesla ve srovnání se špičkovou hodnotou 13 Tesla v centrálním solenoidu tokamaku ITER. A hle! Dnes se společnost Commonwealth Fusion Systems (CFS) za pomoci 50 milionů dolarů italské firmy Eni pustila do projektu, na jehož konci by měl být tokamak s vysokoteplotními supravodiči YBCO (ytrium-baryum-copper-oxide).

Píše se rok 1932 a Richard Gill pozoruje v amazonském pralese Indiána z kmene Canelo, jak odebírá z ohniště kotlík, z něhož odchází pára. Obsah v kotlíku se vařil na mírném ohni po dobu několika dní a nyní je hotov. Indián vzal tenký šíp a namočil jeho špičku do černé pasty, která se na něj hned přilepila. Bylo to poprvé, ale ne naposledy, kdy byl Gill svědkem tohoto rituálu.

Vědcům z Heyrovského ústavu se podařilo ovládat pohyb uhlíkové nanorole – materiálu, který může v budoucnu nahradit práci svalů v lidském těle. Experimentálně dokázali do této doby pouze teoreticky předpokládaný jev – rozvinování a svinování uhlíkové nanorole. I když do dnešního dne existovaly hypotézy a simulace, Pavel Janda se spolupracovníky z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR jsou prvními, kterým se podařilo pohyb nanorole řídit. O svém objevu vědci publikovali článek v odborném časopise Physical Chemistry Chemical Physics (PCCP). Nanorole, tvořená svinutými listy grafenu, by tak mohla v budoucnu získat významné místo v nanotechnologiích.