Po rozhodnutí, že země odstaví kromě jaderných elektráren i uhelné, se v samotném Německu, v dalších evropských státech a dokonce i v Bruselu začínají ozývat obavy, jak tento energetický experiment dopadne a kdo jej nakonec zaplatí. Komentátor deníku Die Welt Daniel Wetzel je shrnul do konstatování, že Německo začíná experimentovat na vlastním těle, protože současný zásah do energetického trhu je ještě vážnější a riskantnější než ukončení provozu jaderných elektráren. Bude to nákladné, riskantní a pro ochranu klimatu málo prospěšné. Může to vůbec skončit dobře? ptá se Wetzel.

Možná jste tam už byli. Tropical Islands, obří vodní park jižně od Berlína, je poměrně častým cílem většinou jednodenních, méně už dvoudenních zájezdů. Logicky sem lákají především vodní radovánky, zarámované kulisou tropů v obřím „skleníku“, asi 130 km severně od Drážďan, dobře a rychle dostupné krátkou odbočkou z dálnice do Berlína u obce Staakow.

Život bez aut, autobusů či letadel si už dnes neumíme představit. Spolu s tím se neoddělitelnou součástí našich každodenních životů staly i pneumatiky. Jaké byly klíčové momenty v dějinách plášťů a kdy získaly podobu, v jaké je známe dnes? Objevení gumy, jednoho z nejvýznamnějších průmyslových materiálů, je dílem náhody. Při jednom pokusu se na přírodní kaučuk omylem vysypala síra, čímž vznikl materiál pružný a přitom pevný, který dodnes nabízí nespočetné množství využití. První patentovaná pneumatika Roberta Williama Thomsona předběhla svoji dobu. Navzdory jeho průkopnickému přístupu nenašla prakticky žádné využití a upadla v zapomnění. Vývoj postupuje - dnešní výrobci pracují na stále bezpečnějších, výkonnějších a úspornějších pneumatikách i na nových materiálech. Novátorský a ekologický přístup přinesla společnost Continental, která například našla způsob, jak uspokojit zvyšující se poptávku po přírodním kaučuku.

Umělá inteligence a její pokroky se čím dál častěji dostávají do médií. Jeden z takových průlomů se udál v roce 2016, kdy světový přeborník ve hře Go, Lee Sedol, prohrál se strojem „Deep Mind Alpha Go“ firmy Google. Tato událost se dostala na titulky světových médií jako příklad toho, že stroje jsou již schopné překonávat schopnosti člověka. V určitém smyslu se však nejednalo o férový souboj, protože Sedolův mozek spotřebovával jen asi 20 wattů energie, a tudíž jen zlomek energie spotřebované v rámci hry Go. Na rozdíl od Sedola stroj Alpha Go spotřebovával přibližně 5 000 wattů! Lidé si dosud neuvědomují, jak je umělá inteligence velice náročná na spotřebu energie.

Do roku 2050 se počet obyvatel na Zemi zvýší na přibližně 9,6 miliard lidí, přičemž 70 % jich bude žít ve městech. Města budou muset být přátelská, aby se lidé snadno dostali do práce i do odpočinkových zón, kde by mohli relaxovat a bavit se. Moderní bytová výstavba, obchodní, dopravní a kanalizační infrastruktura a další vymoženosti civilizace jsou samozřejmostí. Města budou větší, proto budou muset být rovněž lepší a „chytřejší“ než je tomu dnes.

Internetovým světem se toulá velké množství videí o termojaderné fúzi natočených z nejrůznějších úhlů. Jejich délka nepřesahuje pět minut. Z tohoto pohledu osmdesátiminutový Let there be light (LTBL) kanadského dokumentaristy Mila Aung-Thwina je skutečné unikum. Když se dozvíte, že Mila před natáčením o existenci fúze sice věděl, ale o nějakém tokamaku ITER neměl tušení, pak vám nezbude než smeknout. Pochopitelně se v takovém dokumentu musí vyskytnout nepřesnosti, ale zde na celkové vyznění nemají zásadní vliv. Mila si z celé plejády fúzních pokusných zařízení vybral čtyři: tokamak ITER, stelarátor Wendelstein 7-X, zařízení T4 společnosti General Fusion a zařízení Fusion Focus společnosti LPPF. Zatímco jsou první dvě zařízení financovaná vládami (ITER dokonce sedmi), další dvě společnosti hledají investory doslova kde se dá. Kanadskou General Fusion zachránila dokonce Malajsie. Mila tak v jednom dokumentu předložil divákům dva diametrálně různé způsoby financování výzkumu řízené termojaderné fúze. Všimněte si prosím, že Mila nevěnoval ani bajt inerciální fúzi.