Jaderná fyzika a energetika

Jestliže investujete do jaderné elektrárny, bude standardním výsledkem velké množství vyrobené elektřiny. Od současného jaderného průmyslu se však očekává víc. Operátor elektrizační soustavy potřebuje flexibilitu, aby mohl síť řídit, protože poptávka a nabídka se mění z minuty na minutu, potřebuje ale také elektřinu skladovat, když jiní producenti nejsou schopni elektřinu dodávat. Investoři zase potřebují urychlovat návratnost svých vynaložených prostředků, což znamená například využívat i tepelnou energii, která obvykle činí kolem 60 % vyrobené energie, ale dnes se příliš nevyužívá. Svět také potřebuje minimalizovat emise uhlíku a navíc, místní akcionáři si přejí v rámci celkového energetického systému investovat i do lokálních zdrojů, ať již do půdy, větru, řemesel nebo průmyslu k uspokojení specifických potřeb oblasti, atd. Nový přístup k řešení komplexního energetického systému se bude nyní ověřovat v rámci výstavby britské jaderné elektrárny Sizewell-C, která bude vybavena reaktory EPR 1600.

Americká společnost Ultra Safe Nuclear Corp (USNC) a jihokorejské společnosti Hyundai Engineering (HEC) a Korea Atomic Energy Research Institute (KAERI) podepsaly memorandum o porozumění o pětileté spolupráci, jehož cílem bude vývoj technologií, které zvýší schopnosti mikromodulárního reaktoru (MMR) vyrábět a dodávat nízkouhlíkovou elektřinu, tepelnou energii a vodík.

Německá společnost ITM Medical Isotopes GmbH a francouzský podnik Isogen podepsaly formální dohodu zabezpečující spolehlivou dodávku izotopu lutecia 177 (¹⁷⁷Lu) pro světový zdravotnický systém. Hlavním producentem budou kanadské reaktory typu CANDU v jaderné elektrárně Bruce Power. K výrobě ¹⁷⁷Lu bude použitý nový systém Isotop Production System (IPS), který vyprojektovala a vyrobila společnost Isogen. Vývoj systému je v konečné fázi zkoušek v technickém zařízení firmy Framatome v Kincardine, v Ontáriu.

Pokud se nepodaří obnovit flotilu jaderných reaktorů, objeví se důsledky již v roce 2030, a to nejen v oblasti energetické bezpečnosti, ale i v oblasti klimatických cílů. To je varování Francouzské společnosti pro jadernou energii SFEN.

Palivem tokamaku ITER bude směs deuteria a tritia ve stavu plazmatu. Deuterium je přítomno v každé sloučenině obsahující běžný vodík. Není velký problém tuto 1/6000 z vodíkové sloučeniny osvobodit. Složitější to je s tritiem. Radioaktivní tritium jako surovinu na Zemi nenajdete, neboť se díky své radioaktivitě rychle rozpadá (poločas rozpadu je 12,32 let). Musí se vyrábět. V roce 2035 se do deuteria v ITER napustí tritium a zapálí se termojaderná reakce, která zasype stěny reaktoru, respektive moduly obalu, produkty reakce – neutrony. Neutrony dokážou přeměnit lithium na potřebné tritium. Tuto reakci v průmyslovém měřítku zatím nikdo nezkoušel. První zkušenost poskytne ITER.

Tak to alespoň vyplývá z nové studie, kterou vypracovaly Nuclear Energy Agency (NEA) při OECD a International Energy Agency (IEA) pod názvem Projected Costs of Generating Electricity, 2020 Ed. Studie se zaměřuje na očekávané náklady u technologií, které jsou ve výstavbě a budou uvedeny do provozu do roku 2025.