Jaderná fyzika a energetika

Nasimulovat jadernou havárii, poradit si s uložením vyhořelého vysoceaktivního paliva nebo vyrobit syntetický diamant? To zkouší odborníci v Ústavu jaderného výzkumu Řež.

Před 25 lety Rakousko rozhodlo, že nespustí svou první jadernou elektrárnu Zwentendorf.

V minulém čísle jsme si pověděli o experimentu Kamiokande zaměřeném na pozorování Čerenkovova záření. Jeho autor Masatoši Košiba v roce 1986 vybudoval pokračování experimentu – Kamiokande II, který byl již zaměřen na detekci neutrin.

„Dnes jsem učinil cosi, co by teoretik neměl ve svém životě nikdy udělat. Pokusil jsem se nevysvětlitelné objasnit nepozorovatelným.“ W. Pauli

Tikají hodiny, které odměřují poslední dny posledního uranového dolu v Česku. Je tedy jedna z posledních příležitostí pro obyčejného člověka, nehavíře, sestoupit do nitra země na exkurzi do téměř exotického místa – do pravého uranového dolu.

Dnes už víme, že veškerá energie na Zemi pochází vlastně z jaderných reakcí (Slunce a rozpad radionuklidů v zemské kůře). Ne všichni však věří, že dnešní štěpné reaktory a úložiště radioaktivních odpadů mají obdobu v přírodě. Spíše si myslíme, že jde o technické výmysly nukleárních badatelů. Aniž bych popíral přínos jaderných vědců, chci se zmínit o objevu francouzských geologů, kteří prvenství přisoudili matce přírodě. V roce 1973 objevili v Oklo v Gabunu starý přírodní reaktor, který byl v provozu několik tisíc let. Geologickým rozborem a výpočtem se dá dokázat, že kdysi vyrobil energii odpovídající třem letům plného výkonu všech čtyř bloků JE Dukovany.