Obnovitelné zdroje

Česká fotovoltaická skupina Solek Group vyvinula a dokončila testování vlastního systému soběstačné výroby a dodávky elektrické energie a nyní s ním vstupuje na trh. Základem je fotovoltaická elektrárna o výkonu od 16 kW_p do 9 MW_p a hlavní součástí systému jsou akumulační baterie. V případě nefunkčnosti fotovoltaické elektrárny, například kvůli zasněžení, může systém využít dieselagregát. Testování z let 2010 až 2018   prokázalo, že je systém zcela soběstačný a zásobuje elektřinou odběratele od jednoho domu až po velký průmyslový areál nebo obec s až 15 tisíci domácností, aniž by potřeboval externí síť.

Světoví klimatičtí vědci z IPCC (Mezinárodní panel pro klimatické změny) varují, že již zbývá jen „tucet“ let na to, aby se podařilo ustálit průměrnou globální teplotu na úrovni maximálně 1,5 stupně Celsia nad předindustriální hodnotou. Varovná zpráva byla uveřejněna 8. října 2018; od 3. do 14. 12. na stejné téma zasedala mezinárodní konference COP24 v polských Katowicích. V souvislosti se změnou klimatu se zdůrazňuje nejenom význam jaderné energie, ale rovněž se konstatuje, že obnovitelné zdroje energie (OZE) samotné nemohou přispět k vyřešení ani klimatické, ani energetické krize. EU právě připravuje svou nízkouhlíkovou strategii do roku 2050. Pozor: dobrými úmysly bývá dlážděná cesta do pekla...

Čisté energetické technologie dosáhly v posledním desetiletí značného pokroku. Ale mohly by vůbec stoprocentně pokrýt výrobu elektřiny? Jak? V roce 2017 byly ve světě vybudovány sluneční elektrárny o výkonu 98 GW, z toho více než polovina  v Číně – 53 GW. V Kalifornii se OZE podílejí na výrobě elektřiny jednou třetinou, přičemž v roce 2030 by to mělo být více než polovina. Německo má za cíl vyrábět do roku 2050 minimálně 80 % elektřiny z OZE. Dokonce i země bohaté na ropu a zemní plyn začínají s obnovitelnými zdroji. Například Spojené Arabské Emiráty plánují vyrobit 44 % elektřiny z OZE, a to rovněž do roku 2050 (ovšem letos budou spouštět první ze svých čtyř jaderných reaktorů...).

Investoři poslední dobou utrácejí velké peníze na zelené projekty. Proč? Vysoká návratnost investic do zelených projektů přitahuje obrovské toky peněz. Otázka zní, zda by mohl trh uspět tam, kde vlády většinou selhávají. Finančníci preferují rychlou návratnost investic - tím ale nejsou připraveni na financování dlouhodobých problémů, jakým je například změna klimatu. V roce 2015 přiznal guvernér Bank of England, Mark Carney, že změna klimatu je tragedií na horizontu. Od té doby ale rychle dozrávají nízkouhlíkové technologie. Fotovoltaika se z dříve velice drahého zdroje energie změnila díky štědrým dotacím na dnes preferovaný zdroj. Podle zprávy OSN byly v roce 2017 investice do slunečních elektráren vyšší než všechny investice do uhelných, plynových a jaderných elektráren.

Nová technologie fotovoltaických panelů s označením glass-glass zpomaluje stárnutí a výrazně prodlužuje životnost panelů. Investice do domácí solární elektrárny se tak může vrátit už za 15 let. Celoskleněné fotovoltaické panely by ale měly při téměř stálém výkonu sloužit minimálně dvakrát déle. Domácnost by mohla za příznivých podmínek dokázat díky fotovoltaice celoročně pokrýt spotřebu domu a ušetřit až 40 % energie.

Norská vláda pozastavila vydávání licencí na výstavbu dalších podmořských přenosových kabelů. Premiérka Erma Solbergová prohlásila, že její kabinet nebude schvalovat další podmořská vedení, dokud ta již rozestavěná nebudou v provozu a dokud nebude vyhodnocen jejich přínos. Vychází tak vstříc protestům norských firem a odborových organizací, které děsí možný nárůst cen elektřiny. Rozhodnutí přichází nedlouho poté, co byla zahájena pokládka 623 km dlouhého kabelu, který povede pod mořským dnem a vytvoří přímé spojení mezi energetickými soustavami Německa a Norska. Vedení NordLink s kapacitou 1 400 MW by mělo začít fungovat v roce 2020 a náklady na jeho výstavbu se vyšplhají na 1,5 až 2 miliardy eur. Německo tak získá odbyt pro elektřinu z baltských a severomořských větrníků v případě nadbytku během větrného počasí. Zároveň bude moci díky novému vedení v době nedostatku odebírat relativně levný proud z norských vodních elektráren, které vyrábějí až 95 % tamní elektřiny.