Od čtenářů

Článků v rubrice: 14

DNA místo křemíku?

Kyselina deoxyribonukleová tvoří základní složku mechanismu dědičnosti živých organismů. Stojí na počátku našich životů a tvorby každé tělní buňky. V evoluci se ukázala jako nepostradatelný a jedinečný mechanismus zachování a přenosu genetické informace. Vědci v současné době zkoumají nakolik bude možné využít její specifické vlastnosti v moderních informačních technologiích.

Fotogalerie (1)
Animace známé dvoušroubovice DNA (Zdroj Shutterstock)

Zjednodušeně si lze představit zápis informace podávaný dnešními počítači jako sled nul a jedniček. V DNA oproti tomu na jednom místě leží hned čtyři hodnoty odpovídající čtyřem dusíkatým bázím: adeninu, guaninu, thyminu a cytosinu. Jedná se o informaci rovněž digitální povahy s nespojitými, jasně vymezenými hodnotami na rozdíl od analogové, kterou představují například teplota či jiné fyzikální veličiny.
Díky svým jedinečným vlastnostem představuje tato nukleová kyselina přímo převrat v oboru IT. Na základě výpočtů bylo zjištěno, že jeden gram suché DNA (extrahovaná z buňky, bez vody a příměsí) dokáže vstřebat srovnatelné množství informací jako miliarda tun dnešních CD. Velkou výhodou DNA tedy je teoreticky dosažitelná obrovská hustota uložené informace. Pomocí různých typů jejich uskupení, spojování či rozkládání lze modelovat algoritmy jako v současných počítačích. Přístroje na bázi DNA jsou za určitých okolností dokonce rychlejší než klasické „křemíkové“. Ovšem tato nová technologie je prozatím vhodná pouze pro určitý typ úloh.
Dříve nebyly použité molekuly přímo vázány na určitý předmět, ale pohybovaly se volně v roztoku. Dnes se již používají tzv. DNA čipy. A co si představit pod pojmem „čip z DNA“ ? V podstatě jde o destičku v níž jsou jednotlivé molekuly této kyseliny zakotveny. Při matematicko-chemické operaci se na tuto destičku nanese jiná analyzovaná kyselina a zkoumá se, zda a případně v kterých místech dojde k vytvoření párů dle principu klíče a zámku, tedy dvojšroubovice se musí nejprve rozplést a až posléze dojde k opětovnému zápoji. Celý problém je však o dost složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Při tvorbě nových kopií se vychází z toho, že struktura dusíkatých bází obsažených v DNA je komplementární, tj. báze sobě navzájem přísluší a jsou poutány vodíkovými můstky. Podobné soudržné síly působí třeba i ve vodě nebo jiných kapalinách obsahujících vodík. K jednomu řetězci se nejprve vytvoří jakýsi otisk osamocených komplementárních bází a poté se již specifické enzymy (polymerázy) postarají o to, aby do sebe řetězce zapadly, spojily se s cukernou složkou a zbytkem kyseliny fosforečné, které jsou rovněž součástí DNA. Stejně tak se analogicky mohou obě vlákna zpět rozplést. Tento čip by se mohli považovat za jakýsi analyzátor nukleové kyseliny. Uvedení čipu schopného rychlé analýzy DNA do provozu by velice usnadnilo a především zrychlilo práci biologům, genetiků, lékařům a potažmo i kriminalistům, kteří již beztoho delší dobu využívají klasickou metodu analýzy této kyseliny.
Jelikož je DNA informačním médiem, je tedy možné si kyselinu představit i v roli šifry. Do řetězce nukleových kyselin lze poměrně snadno ukrýt nějakou dodatečnou informaci. Její zpětné dešifrování je obtížné, neboť některé úseky DNA se nemusejí navenek vůbec projevit. Což se dá dobře demonstrovat na příkladu živých organizmů. Přítomnost genu zodpovědného za určitý anatomický tvar či tvorbu enzymů ovlivňujících fyziologii a metabolismus živočicha se nutně nemusí projevit, neboť jej může na jeho místě zastoupit dominantnější alela.
Výzkum v této oblasti je v současnosti teprve na začátku, přesto se mnohé z jeho poznatků uplatňují v praxi již dnes. Dosavadní výsledky experimentů jsou nadějné. Dokonce i první počítače pracující na bázi DNA jsou již dnes k vidění. Bohužel vyhovují jen specifickým úlohám, pro které byly konstruovány. Takže na desktop, jehož výpočetní algoritmy se budou řídit podobnými zákony jako dělení našich buněk, si budeme muset zřejmě ještě chvíli počkat.

Michal Šimíček
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Řízení rizik projektu ITER

Klasickým přístupem k řízení projektů je rozdělení rizik do tří samostatných kategorií. První zahrnuje známá rizika, druhá neznámá rizika a třetí nepoznatelná rizika, často označovaná jako „neznámá neznámá“. Tento přístup klasifikace rizik se používá ve většině velkých projektů.

Tonery do tiskáren mohou obsahovat karcinogeny

Každý rok se v českých domácnostech a firmách spotřebují miliony tonerových kazet do laserových tiskáren. Především kvůli nízké ceně dávají lidé přednost takzvaným kompatibilním tonerům do laserových tiskáren od neznámých výrobců.

Zapojte se do projektu Česká věda do Malého Tibetu – čas máte do konce ledna

Dopřát dětem ze školy Spring Dales Public School v tibetské vesnici Mulbekh, aby se učily pravidelně také vědy, to bylo cílem projektu Česká věda do Malého Tibetu. V létě bude dokončena nová budova s třídami-laboratořemi pro výuku fyziky, chemie, biologie a informačních technologií.

Arktida v plamenech

Obrovské přírodní požáry letos pustošily Arktidu - velké oblasti severského lesa od Sibiře, přes Aljašku a severní Kanadu, až po Grónsko a Skandinávii. Uvolnily v roce 2019 více CO2 než v kterýkoliv jiný rok v posledních dvaceti letech, kdy bylo zahájeno jejich satelitní sledování.

Ochrana před civilními drony

Drony všeho druhu jsou čím dál populárnější, až to leckde začalo vadit. Někde mohou být drony opravdu nebezpečné – například na letištích – jinde mohou nezvaně nahlížet svými kamerkami do soukromí lidí třeba opalujících se na balkonech v rouše Evině či Adamově.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail