Úskalí slunečného léta

Je bezpečné opalovat se? Ne. Ani získávat a udržovat si "letní základ" není bez rizika. Je zdravé běhat dlouhé trasy po pláži? Ano. Ale všeho s mírou, víte vůbec, co na vás může číhat v písku? A co bazény? Máme se bát chlóru? Nechceme vám kazit náladu z letních radovánek, ale některé věci je potřeba vědět. Vloni touto dobou jsme uveřejnili základní vědecké informace kolem opalovacích krémů. Pro zopakování je najdete zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/prakticke-informace/2030-veda-kolem-opalovaciho-kremu.

"Opalování není rizikové jen kvůli nebezpečí spálení kůže. Vaše tělo se totiž nezačne opalovat, dokud ultrafialové paprsky neproniknou až k vaší DNA. To je to, co významně zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže", říká dr. Roxana Daneshjouová, lékařka na Stanfordské univerzitě. "Bezpečné opálení opravdu neexistuje, pokud nemyslíme barvení kůže kosmetickými barvivy," pokračuje Daneshjouová. "Spálení kůže znamená, že kožní buňky už díky poškození sluncem zemřely. Ale i neviditelné poškození kůže, které začíná na samém začátku procesu opalování, už je nebezpečné", uzavírá Daneshjouová.

Melanin v kůži nás chrání

To je do jisté míry pravda. Melanin je pigment v kožních buňkách, který vzniká při UV záření. Čím více melaninu vzniká, tím tmavší je opálení. Lidé s více melaninem v kůži mají tmavší tóny pleti. Ale logika "více melaninu, větší ochrana" nedává smysl. Daleko víc škody si totiž opalováním způsobujete. Melanin absorbuje UV paprsky jako přirozený opalovací krém. Ale proces, kdy přidáváte do pokožky extra dávky melaninu k tomu, který vám nadělila genetika - jinými slovy: opalování -, je vlastně obranný mechanismus, který startuje až po poškození buněk. Lidé, kteří se z estetických důvodů opalují, si dlouhodobě ubližují.

Chcete, aby vaše kůže rychleji stárla?

Dermatologové dělí nebezpečnou část UV záření do dvou kategorií: UV-A a UV-B. Oba způsobují druh poškození DNA, který může vést k rakovině kůže, ale UV-A může přispět ještě k jinému problému: rozkládá přírodní kolagen v kůži, což může způsobit předčasné stárnutí kůže. "Kolagen je podpůrná struktura pokožky," řekla Daneshjouová. "Bez podpůrné struktury se pokožka oslabí a dostane papírový vzhled." Žádný produkt proti stárnutí, ani dermatology doporučovaný, nemůže zpomalit stárnutí pokožky tak, jako jednoduché použití ochrany proti slunečnímu záření. Dermatologové doporučují všem (ať se světlou nebo tmavou pletí) používat opalovací krém chránící jak proti UV-A, tak UV-B po celý rok. Expozice UV-B se v létě zvyšuje a v zimě snižuje, ale expozice UV-A je po celý rok stejná. A obě formy UV světla mohou projít skrz mraky a způsobit poškození kůže i v zatažených dnech.

Prošlý ochranný krém

Právě jste našli místo na pláži, slunce stoupá nad hlavou, těšíte se na relaxační den u moře. Vytáhnete opalovací krém - ale co to? Je už dávno prošlý! Co teď?

Opalovací krémy typicky poskytují ochranu díky aktivním složkám, které absorbují nebo odrážejí ultrafialové záření, jako je oxid zinečnatý nebo oxid titaničitý. Většina opalovacích krémů zůstane účinná až do tří let po otevření obalu. Avšak skladování na horkých místech nebo vystavení vlhkosti může jeho chemické komponenty poškodit a snížit jeho účinnost ještě před deklarovanou dobou použitelnosti. "Jakákoliv složka přípravku osobní péče - dokonce i neaktivní, jako jsou emulgátory a konzervační látky - se může časem zhoršovat," vysvětlil Dr. Lauren Ploch, dermatolog. "Tato degradace je často zrychlena nevhodným skladováním. Např. ponechání opalovacího krému v horkém autě může způsobit jeho neúčinnost." Nicméně těžké krémy, které obecně poskytují lepší ochranu před slunečními paprsky než gely nebo spreje, mohou i přesto poskytnout štít mezi pokožkou a sluncem, a to i v případě, že prošla jejich lhůta. "Prošlý opalovací krém může být lepší než jít na slunce bez něj, zvláště pokud je účinnou látkou fyzická blokáda jako oxid zinečnatý nebo oxid titaničitý," řekl. Složení krémů se však velmi liší. "Lepší je vypůjčit si opalovací krém od někoho jiného na pláži nebo jít koupit nový do blízkého obchodu." Provizorní ochranu před sluncem může poskytnout textil, zvláště pokud jde o tkaninu speciálně ošetřenou tak, aby blokovala ultrafialové paprsky.

Běhání po pláži

Pláž může být příjemným místem pro běh v chladném letním ránu. Ale je běhání po písku dobré pro vaše tělo? "Nevěřili byste, jaká možná zranění někteří běžci na pláži zažívají", řekl doktor Kelton Vasileff, ortopedický chirurg v Wexner Medical Center v Ohiu State University. "Běh na pláži může být dobrá věc," řekl Vasileff , "určitě lepší, než běh po chodníku. Jenže písek má nerovný povrch a neustále se posouvá pod nohy. Když se odrazíte, ztratíte trochu své energie kvůli pohybu písku," řekl Vasileff, "takže se nebudete moci hýbat dopředu tak, jak jste zvyklí na dráze nebo dlažbě." Nutí to nasadit svaly, které na pevných površích tolik nepracují. Například kotníky, břišní svaly, dolní části zad a svaly kolem boků se mohou po běhu na pláži cítit více unavené než obvykle, v horším případě se některý může přetížit a poškodit.

Na šikmé ploše

Také můžete cítit bolest na jedné straně těla. Pláže zpravidla klesají dolů, směrem k vodě. Pokud běžíte delší dobu, jedna strana těla včetně kotníku, kolena a boku, čelí většímu tlaku.

Na boso

Pláž svádí k běhání na boso. Pokud na to nejste zvyklí, Vasileff vám doporučuje, abyste začali pomalu a nejdříve na krátké vzdálenosti. To proto, že při běhu na boso používáte jiné svaly než obutí, a je důležité tyto svaly nejdřív posílit a přizpůsobit nohy. Navíc, protože písek je většinou abrazivní, můžete si snadno přivodit puchýře. Ale je tu výhoda: písek krásně absorbuje nárazy, takže běh po něm snižuje dopad intenzivního cvičení na vaše klouby. Ve studii, publikované v roce 2017 v časopise European Journal of Sport Science, vědci prokázali, že běh na měkčích površích, jako je písek, může snížit poškození svalové hmoty.

Písek skrývá patogeny a všelijakou žoužel

Po proběhnutí po pláži hledáte místo, kam si prostřít ručník. A´t vyberete sebelepší místo, musíte se smířit s tím, že ho budete sdílet s pěknou havětí. Například s červy. Ancylostoma duodenale je asi centimetrový červ měchovec (nematoda) žijící v tenkém střevě lidí i dalších živočichů. Takže na pláži, kam mají přístup psi a kočky, může být písek znečištěn jejich výkaly a tak i vajíčky parazita. Larvičky některých tropických červů se mohou zavrtat do nechráněné kůže a v její vrchní vrstvě vrtat chodbičky. Lékaři utěšují, že v lidské kůži parazit nemůže přežít déle než 6 týdnů...

Mikrobi a plísně jsou ve vlhkém písku jako doma

Jedním z nich je např. MRSA, což je methicillin-rezistentní Staphylococcus aureus, stafylokoková bakterie, která může způsobit kožní infekce a je rezistentní na několik antibiotik. Vysoké procento lidí v sobě stafylokoky nosí, aniž by vykazovali jakékoliv neblahé příznaky. Není úplně jasné, zda stafylokokové a bakterie v písku představují zdravotní riziko, jisté ale je, že ochranu proti nim zajistí osprchování po příchodu z pláže. Písek na pláži může také obsahovat řadu bakterií, které mohou způsobit gastroenteritidu nebo žaludeční infekce, vedoucí k průjmům, nevolnostem a zvracení. Studie z roku 2012 v časopise Applied and Environmental Microbiology, která analyzovala písek z 53 pláží Kalifornie, objevila Escherichia coli a Enterococcus - bakterie typicky se vyskytující v lidských střevech - stejně jako Salmonellu a Campylobacter, které jsou někdy příčinou otravy potravinami. Jsou tu samozřejmě i houby -  plísně, které způsobují infekce kůže a nehtů. Patří do široké skupiny známé jako dermatofyty: např. Trichophyton mentagrophytes a Trichophyton rubrum. Jiné druhy hub nalezené na plážích jsou Aspergillus (ty mohou způsobit plicní infekci) a Candida, která může způsobit kvasinkové infekce. Ale neděste se, ohroženi jsou častěji lidé s oslabeným imunitním systémem.

Chlórované bazény

Představte si letní vánek. Co cítíte? Mohla by to být slaná vůně oceánu, hamburger na grilu, nebo pokud jste u bazénu, chemický zápach chlóru. Chlór je samozřejmě pro naši letní kulturu bazénů nezbytný. Pomáhá nás udržet v bezpečí před bakteriemi naplněnou bazénovou vodou. (Věděli jste, že zápach v bazénu, který spojujeme s chlórem, není vlastně chlór, ale sloučenina nazývaná trichloramin, která se tvoří, když chlór reaguje s potem?)

Je chlór nebezpečný?

"Je pravda, že příliš mnoho chlóru může způsobit podráždění kůže," říká doktorka Ana Duarte, ředitelka dermatologie v dětské nemocnici Nicklaus v Miami. "Ale množství, které se používá v bazénech, obvykle není důvodem k obavám", poznamenala. "Na druhou stranu přechlórovaný bazén může způsobit podráždění očí, vysušovat vlasy a pokožku a někdy způsobit, že vlasy ošetřené barvami změní odstíny do zelené", řekla Duarte. Nadbytečný chlór v bazénu může někdy také vyvolat astmatický záchvat, ale není to příliš časté. Ve vysokých koncentracích je plynný chlór jedovatý. V první světové válce byl například použit jako chemická zbraň. Dýchání velkého množství plynu může způsobit plicní edém (otok) nebo hromadění tekutiny v plicích. Takové koncentrace se ovšem nedočkáte, pokud nedojde ke katastrofě typu úniku plynu či přímo roztržení bomby s chlórem.

Doporučení od dermatologa

Všeobecně platí, že se plavci chlóru nemusejí bát. Pokud zaznamenáte drobné podráždění, jistě se můžete jít stranou nadýchat čerstvého vzduchu a na kůži a vlasy aplikovat dobrý hydratační prostředek na doplnění přírodních olejů, které chlór může odplavit. Lidé, kteří tráví v bazénu spoustu času, například sportovní plavci nebo děti milující bazén, mohou mít suchou kůži a křehké lámavé vlasy. Duarte doporučuje používat spíše hydratační krémy nebo masti než lotiony, a používat ty s obsahem ceramidů. Podráždění očí při plavání zabrání brýle. Pokud nechcete nosit brýle, pak použijte po vystoupení z bazénu zvlhčovací oční kapky. "Ani děti starší několika měsíců nemusejí mít strach z bazénu. V podstatě hned po narození kůže vyvíjí stejné ochranné bariéry," řekla Duarte. "Myslím, že pokud jde o děti, je hlavní vyhýbat se nadměrnému slunečnímu záření. Lekce plavání má ze zdravotního hlediska mnohem větší přínos, než bránění hypotetickému riziku chlóru", dodala.

Zdroj: https://www.livescience.com