Vychází první český překlad úvodu do filozofie přírodních věd Carla G. Hempela

Po téměř padesáti letech zpoždění od prvního vydání se studentům a badatelům v rámci různých přírodovědných oborů dostává do rukou první český autorizovaný překlad anglického originálu dnes již klasické publikace Filozofie přírodních věd (Philosophy of Natural Science), díla jednoho z nejvýznamnějších filozofů vědy 20. století Carla G. Hempela (1905-1997). Zásluhy o tento významný nakladatelský počin (přehledné shrnutí hlavních témat filozofie vědy z období logického empirismu v češtině zcela chybí) lze kromě vydavatele (nakladatelství Pavel Mervart) přičíst i katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. (Carl G. Hempel: Filosofie přírodních věd, nakladatelství Pavel Mervart, 2016, 234 stran.)

O úspěch publikace se zasloužil především překladatel PhDr. Petr Hromek, který dílo opatřil novým poznámkovým aparátem, odkazy k relevantní přehledové a jinak aktuální literatuře, jednoduchými ilustracemi a úvodní doprovodnou studií „Carl G. Hempel, logický empirismus a metafyzika“, ve které představuje životní osudy a především filozofické dílo tohoto německo-amerického filozofa, profesora na řadě předních akademických pracovišť specializujícího se na metodologii a filozofii přírodních věd.

Kvalitu Hempelova textu prokazuje jeho široké mezinárodní přijetí, odrážející se v překladu do více než deseti jazyků (mimo jiné do japonštiny a čínštiny) a jeho stále nové reprinty. Čtenáři, kteří se budou chtít otázkám nastoleným v publikaci věnovat hlouběji, naleznou ve stručné bibliografii tipy k dalšímu studiu.

Věda pro praxi

Vysokou prestiž vědy můžeme do značné míry přisoudit jejím překvapujícím úspěchům a rychle se rozšiřujícím oblastem jejího využití. Mnohé obory empirické vědy nám poskytují teoretickou základnu pro rozličné technické aplikace, jejichž prostřednictvím jsou výsledky vědeckého bádání uváděny do každodenní praxe, a dokonce často základnímu výzkumu poskytují nová data, problémové okruhy a metody výzkumu. I když věda pomáhá člověku ovládnout okolní prostředí, odpovídá také na jinou, nepragmatickou, avšak významnou lidskou potřebu: touhu neustále rozšiřovat poznání a porozumění světu, v němž žijeme.

Proč právě věda?

Po úvodním vymezení náplně a cílů knihy hledá autor v sedmi kapitolách (Vědecké zkoumání: objev a jeho testování, Testování vědeckých hypotéz: jeho logika a průkaznost, Kritéria potvrzení a přijatelnosti vědeckých hypotéz, Zákony a jejich role ve vědeckém vysvětlení, Teorie a teoretické vysvětlení, Vytváření nových pojmů, Teoretická redukce) odpověď na otázku, jakým způsobem se cíle vědy naplňují. Zkoumá, jak dospíváme k vědeckému poznání, co je důvodem touhy po tomto poznání, odůvodňuje je a popisuje, jak se naše poznání mění, jak věda empirická fakta vysvětluje a jaký druh porozumění nám mohou vědecká vysvětlení poskytnout.

Metodologie

Sofistikované a abstraktní metodologické a filozofické principy Hempel ilustruje pomocí názorných příkladů: hypoteticko-deduktivní metodu vytváření a ověřování vědeckých hypotéz prezentuje na příkladu z dějin lékařství, jmenovitě na Semmelweisově výzkumu tzv. horečky omladnic , deduktivně-nomologický model vědeckého vysvětlení přibližuje pomocí tzv. Puy-de-Domského experimentu, a analogicky poukazuje na řadu dalších významných epizod z historie vědy (Maxwellova elektromagnetická teorie, Torricelliho hypotéza o tlaku, Grahamův zákon transfuze plynu, Balmerova formule, idea horror vacui).

Ačkoliv musel autor vyhovět požadavku omezeného rozsahu knihy, podařilo se mu představit řadu důležitých témat současné filozofie vědy, například formulování a testování vědeckých teorií a hypotéz, roli zákonů ve vědeckých teoriích, problematiku definování vědeckých pojmů, otázku smyslu redukcionismu ve vědě apod. Přestože je kniha psána z pozice logického empirismu, tj. zdánlivě již překonaného filozofického směru, stále nové ohlasy, které Hempelovo filosofické dílo vyvolává, dokládají nadčasovost tohoto textu.