Věda kolem nás - Soukromý kapitál ve výzkumu řízené termojaderné fúze

V edici Akademie věd ČR "Věda kolem nás" (vydalo SSČ AV ČR), vyšel už pátý svazek specializovaný na jadernou fúzi. Tentokrát je na téma, o kterém jsme také psali v Třípólu - o nadšencích, jednotlivcích i institucích, které věnují vlastní peníze a na vlastní pěst shánějí granty, aby mohly bádat v oboru nesmírně obtížném. Žene je nejen badatelské nadšení, ale i vidina budoucí slávy a zisku, pokud by se jim podařilo zajistit pro lidstvo v podstatě neomezený energetický zdroj.

Knížku i všechny předchozí lze stáhnout na http://www.academia.cz/autori/milan-ripa.html, jsou k dostání zdarma ve všech knikupectvích Academia (v Praze na Václavském náměstí, na Florenci a na Národní třídě), rovněž v Brně a také přímo v budově AV ČR na Národní třídě v Praze. Autorem všech pěti brožur je Ing. Milan Řípa, též věrný dopisovatel Třípólu. Zde jsou krátké anotace:

Soukromý kapitál ve výzkumu řízené termojaderné fúze

Získávání energie pomocí termojaderné fúze je nesmírně lákavé a v posledních 10–15 letech přitahuje i soukromý kapitál. Privátní přístupy často využívají oprášená a různě pospojovaná opuštěná schémata minulosti. Pravdou ovšem je, že nové poznatky a nové technologie mohou opuštěným návrhům vdechnout nový život. Soukromníkův sen je malé, laciné zařízení, nejlépe umístěné na kuchyňském stole, v horším případě na nákladním autě. Tak za pět, nejpozději za deset let. Fantazie? Možná. Na druhé straně je třeba připomenout známé Einsteinovo: „Nevěděl, že to nejde, a tak to udělal!“

Pdf brožury si můžete stáhnout zde.

Oleg Alexandrovič Lavrentěv

„Pokud by se takový člověk, podobný Lavrentěvovi objevil v Americe, tak by dnes Hollywood zaplavil svět filmy o svém geniálním občanu,“ napsal o něm Alexandr Kuzněcov v roce 2010.

Oleg  Alexandrovič Lavrentěv, geniální mladík, iniciátor státem podporovaného projektu Magnetického termojaderného reaktoru v Sovětském svazu se ve své kariéře setkal s nechvalně proslulým Lavrentijem Pavlovičem Berijou, vedoucím Zvláštní komise řídící výzkum atomové energie v Sovětském svazu, s Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem, otcem sovětské vodíkové bomby a nositelem Nobelovy ceny za disidentství a Roaldem Zinnurovičem Sagdějevem, ředitelem Ústavu kosmických výzkumů, profesorem fyziky na Univerzitě v Marylandu a spoluautorem neoklasické teorie přenosu energie ve vysokoteplotním plazmatu. Publikace popisuje významného vědce, který stál u zrodu nejúspěšnějšího fúzního zařízení, tokamaku.

Pdf brožury si můžete stáhnout zde.

Evropskou termojadernou fúzi rozvířil Wirbelrohr

Válečná období vedle nezměrného utrpení často přinášejí také nové objevy a směry výzkumu. Výzkum řízené termojaderné fúze odstartovala druhá světová válka ve Spojených státech a ve Velké Británii a v Sovětském svazu pak výzkum nabral obrátky. Další brožura z Ústavu fyziky plazmatu se věnuje Wirbelrohru, jak nazval modifikovaný kruhový urychlovač elektronů v roce 1943 Max Steenbeck.

Pdf brožury si můžete stáhnout zde.

Historie výkumu řízené termojaderné fúze v ČR

Kdo stál u zrodu českého výzkumu řízené termojaderné fúze? Jak podpořila Arcimovičova malorážka mezinárodní spolupráci? Jak se podařilo navázat kontakty se západní Evropou a USA po pádu železné opony? Autor 14. svazku edice Věda kolem nás (Historie výzkumu řízené termojaderné fúze) Ing. Milan Řípa, CSc., z Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, v. v. i., se tentokrát věnuje historii výzkumu řízené termojaderné fúze v České republice.

Pdf brožury si můžete stáhnout zde.

Historie výzkumu řízené termojaderné fúze

Brožura popisuje vývoj výzkumu termojaderné fúze ve třech zemích: Spojeném království, Spojených státech amerických a Sovětském svazu, jelikož politická situace rozdělila bádání do těchto tří „laboratoří“. Po definitivním pádu fúzní opony v roce 1958 až do suverénního vítězství sovětského zařízení tokamak v roce 1968 bylo deset let naplněno rostoucí výměnou informací. Do dnešních dnů pokračuje mezinárodní spolupráce vrcholící zahájením stavby mezinárodního tokamaku ITER v roce 2007.