Podílí se na CENElíNu

Ne, nejde o překlep. CENElíN není Temelín, i když o elektrárnu opravdu jde. Konkrétně o elektrárnu virtuální, na jejímž vývoji se podílí Václav Dostál, docent na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V minulosti strávil 2,5 roku na Tokyo Institute of Technology v Japonsku, kde se věnoval vývoji rychlého reaktoru chlazeného směsí olovo-vizmut. Doktorské vzdělání získal na Massachusetts Institute of Technology v USA prací zabývající se tepelným oběhem s nadkritickým oxidem uhličitým pro budoucí typy jaderných reaktorů. Magisterské vzdělání na Fakultě strojní ČVUT Praha ukončil zpracováním tématu zplyňování hnědého uhlí.

Působíte v Ústavu energetiky na FS ČVUT v Praze, jaké předměty se zde vyučují?

Ústav energetiky vyučuje dva obory: Energetika a Jaderná energetická zařízení. Mezi hlavní předměty oboru Jaderná energetická zařízení patří Jaderné systémy, Jaderná bezpečnost a samozřejmě Termohydraulika jaderných reaktorů a Reaktorová fyzika. Kromě těchto předmětů máme širokou škálu doplňkových předmětů, jako například Palivový cyklus, Vodní hospodářství, Automatizace a řízení atd.

Na co je zaměřen studijní program?

Na projektování a provoz jaderných elektráren.

Jste také místopředsedou sdružení CENEN. Čím se tato organizace zabývá?

Především definováním kvality českého jaderného inženýra. Snažíme se spoluprací s ostatními ústavy a katedrami různých vysokých škol v České republice zlepšit a zatraktivnit výuku jaderné energetiky. Rádi bychom vytvořili model, podle kterého by studenti mohli studovat na různých vysokých školách, vybírat si předměty z nabídky všech členů sdružení CENEN, přejít na blokovou výuku a zapojit do výuky i průmysl.

O CENEN se v tisku hodně psalo v souvislosti s projektem výstavby tzv. virtuální jaderné elektrárny. Lze vůbec virtuálně budovat natolik specifické a složité zařízení, jakým je jaderná elektrárna?

V zásadě nejde o nic nového, s rozvojem počítačů a 3D nástrojů k tomu muselo logicky dojít. Tyto nástroje nějakým způsobem využívají všichni současní projektanti a výrobci jaderných zařízení. My bychom se ale rádi zaměřili na celý životní cyklus jaderné elektrárny, od výstavby přes provoz až po její likvidaci. Zároveň bychom se rádi věnovali výzkumu toho, jak by využití těchto nástrojů mohlo zvýšit jadernou bezpečnost.

O jaký typ reaktoru půjde, kde se bude „stavět“ a kdo se výstavby ujme? Co se přitom studenti mohou naučit?

Zcela jistě půjde o tlakovodní reaktor. V první řadě se bude jednat především o výukovou pomůcku, takže je snahou vytvořit dostatečnou zásobu 3D modelů jednotlivých komponent a ty pak používat pro demonstraci rozdílů mezi jednotlivými výrobci dané technologie. Zároveň studenti uvidí celý komplex jednotlivých komponent, ať už se bude jednat o ventil, parogenerátor nebo hlavní cirkulační čerpadlo. Přitom nejde jen o konstrukci, ale i o technologii výroby, volbu materiálů apod. Rádi bychom do projektu zapojili průmysl, protože v ČR máme to štěstí, že většinu komponent pro naše jaderné elektrárny vyrobily naše firmy. Jsme asi jedinou tak malou zemí na světě, která si dokázala vyrobit a postavit své vlastní jaderné reaktory. To je obrovsky cenné know-how. Kam se celý projekt vyvine dál, to teprve uvidíme. Třeba vznikne i zcela originální český studentský reaktor.

Projekt má nejen pomoci studentům lépe se připravit na praxi, ale také může zlepšit úroveň vzdělávání a vytvořit nové metody výuky…

Na to jsme sami zvědaví. Jednoznačné je využití 3D modelů jednotlivých komponent, na kterých lze studentům názorně vysvětlit jejich funkci. Díky aplikaci těchto komponent v předmětech jako je Projektování jaderných energetických zařízení si studenti budou moci uvědomit komplexnost například bezpečnostních systémů apod. Nyní se studenti musí naučit navíc spoustu věcí, které dřív neexistovaly. To je učiní všestrannějšími. Zaměstnavatelé si dnes hlavně cení schopnost rychle se v problému orientovat a být schopen ho operativně vyřešit.

Projektem CENElíN chceme našim studentům dát šanci „stavět“ alespoň virtuálně. Já věřím, že reálně to naše studenty čeká při výstavbě nových jaderných bloků, jako třeba Temelína 3 a 4 nebo dalších.

Přinese CENElíN nějaké praktické poznatky pro naši současnou energetiku při provozování jaderných elektráren?

To bude záležet na tom, jak se do projektu zapojí průmysl. On sám ví nejlépe, kde by potřeboval pomoci. Těžko mu my z akademické sféry můžeme radit. Rozhodně by ale CENElíN měl umožnit lepší komunikaci s průmyslem. A od komunikace už je jenom krůček k pochopení vzájemných možností a problémů. Na tom se pak již dají stavět konkrétní výzkumné úkoly, jejichž řešení by mohlo mít praktický dopad i na provoz současných jaderných elektráren.

Má CENElíN nějakou obdobu v zahraničí, existují tam podobné projekty?

Určitě. Zatím víme o podobném projektu v jižní Koreji a jistě budou existovat podobné projekty i jinde. Rádi bychom s nimi navázali kontakt, abychom se od sebe navzájem mohli učit, a aby se studenti mohli popř. účastnit různých mezinárodních aktivit.

Čemu se rád věnujete ve volném čase, když opustíte virtuální svět?

Mám desetiměsíční dceru, a ta je reálná až dost. Takže hlavně jí. Jinak trochu sportuji. Také rád hraji na kytaru a nepohrdnu ani dobrou deskovou hrou.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve virtuálním i reálném světě.