Rubriky

„Matematika by neměla být pokládána za hotovou, dokud ji neučiníme tak jasnou, že ji můžeme vysvětlit prvnímu člověku, kterého na ulici potkáme.“

„Moje nejoblíbenější součástka v televizním přijímači je vypínač." V. K. Zworykin

Fenomén televize se stal technickou, sociální, ale i politickou konstantou novodobé historie lidstva. Podílel se na proměně mocenských praktik, zásadním způsobem pozměnil hodnotový žebříček a chování různých sociálních skupin i celých národů. Historii 20. století si bez něj nelze představit. Jednou z nejvýznamnějších postav dějin televizního přenosu ve světě, která se výrazně zasloužila o vývoj televizní techniky, byl Rus žijící v USA Dr. Vladimír Kosma Zworykin. Od jeho úmrtí letos uplynulo třicet let. Ačkoliv patří mezi protagonisty televizního vysílání, jeho jméno často v širším povědomí dnešních generací chybí.

Dvanáctého března letošního roku přišla z Los Angelos smutná zpráva, že ve věku 84 let zemřel americký chemik a fyzik, nositel Nobelovy ceny Frank Sherwood Rowland. Odešel vědec, který jako jeden z prvních upozornil na škodlivý vliv freonů na ozonovou vrstvu v atmosféře. Děkan fakulty fyziky Kalifornské univerzity, kde profesor Rowland po několik desítek let působil, při této příležitosti řekl: „Zachránil svět od velké katastrofy. Nikdy nepřestal být oddaný vědě, pravdě a lidskosti." Vzhledem k výsledkům svých výzkumných prací o ubývání ozonové vrstvy se zákonitě stal i jedním z čelných vědců znepokojených globálním oteplováním.

Světlo – jeden z nejúžasnějších přírodních jevů. Pro život člověka má zásadní význam. Je hlavním prostředníkem poznávání světa a vesmíru; proto je optika, nauka o světle, vlastně nejstarší částí fyziky pohlížející na povahu světla z různých hledisek. Pomineme‑li „geometrický“ pohled na světlo jako soubor přímočarých paprsků vycházejících ze zdroje, soupeřily spolu na přelomu 18. a 19. století částicová a vlnová teorie světla. Jejich zastánci se snažili více či méně krkolomným způsobem pozorované optické jevy vysvětlit.

„Elektřina nemůže být nikdy praktickou formou síly, protože ztráty vzniklé ve vedení jsou příliš velké. Bylo by snazší užívat provazových poháněcích pásů, které by šly od kladky ke kladce, takže by se táhly na míle po celém kraji.”

Abychom mohli elektrickou energii využít, musíme ji nejen vyrobit, ale také dopravit k odběratelům. K tomu se dnes využívá mnoho složitých rozvodných a přenosových zařízení. Jak tomu však bylo v počátcích rozvoje elektroenergetiky ve druhé polovině 19. století? O zavedení moderní přenosové trojfázové soustavy se významně zasloužil i ruský fyzik M. O. Dolivo-Dobrovolskij, který se narodil právě před 150 lety.