Rubriky

Největší sluneční elektrárna na světě Solana se nachází 130 km jihozápadně od Phoenixu v Arizoně. Ročně vyprodukuje 900 GWh elektřiny, což stačí k zásobování 70 000 domovů. Obklopuje ji koberec 3 000 zrcadel a jako první v USA je přímo propojena se systémem skladování energie. Provoz zahájila v říjnu 2013 a může být předzvěstí budoucí energetické sítě bez emisí CO₂.

Chcete-li se něco nového dozvědět o termojaderné fúzi, musíte postavit větší zařízení. Větší než stávající. Vzhledem k tomu, že už dnes nejsou tokamaky žádná tintítka, čeká vás sysifovská práce, zejména při shánění finančních prostředků.

V roce 2016 vypluje britská ponorka, která bude svou polohu určovat pomocí světa kvant (quantum world). Nový navigační systém by měl být při určování polohy tisíckrát přesnější než kterýkoliv jiný způsob. Pokud budou zkoušky úspěšné, mohl by se tento systém označovaný jako kvantové určování polohy (quantum positioning) zmenšit do té míry, aby mohl najít využití v letadlech, automobilech a dokonce i v mobilních telefonech. Stal by se tak záložním navigačním nástrojem pro určování polohy v betonových kaňonech měst, kde by mohla hrozit nebezpečná ztráta signálu GPS.

Celá řada začínajících společností chce udělat z jaderné energie horké téma. Již dlouhou dobu je pro podnikatele populárním projektem tzv. zelená energie, zatímco jaderná energie se v důsledku vysokých nákladů, bezpečnostních otázek a obav ze šíření jaderných zbraní ignoruje. Jaderní vědci se ale domnívají, že i zde může dojít ke změně.

Osamělý robot se těžkopádně pohybuje na skládce odpadů ve střední části Švédska a vystřeluje laserové paprsky. Úkolem robota přezdívaného Gasbot je „vyčenichat“ úniky metanu v jeho okolí. Stroje tohoto druhu by mohly jednoho dne sloužit k odhalení nebezpečných emisí na skládkách odpadů, v dolech nebo dokonce v ulicích měst. Úniky metanu jsou předmětem obav, protože mohou způsobit exploze i přispívat ke globálnímu oteplování. Jedna studie z počátku roku 2014 ukázala, že vědci trvale podceňují úroveň metanu v atmosféře. Možná částečně i proto, že tyto úniky lze jen těžko zjistit.

Hypotéza Gaia byla poprvé zveřejněna v 70. letech 20. století. Dnes oceánograf Toby Tyrell zpochybňuje na základě poznatků získaných v posledních čtyřiceti letech její pravdivost. Toby Tyrell se začal zabývat myšlenkami Jamese Lovelocka poté, co si přečetl jeho knihu „Nový pohled na život na Zemi“ a byl fascinován myšlenkou, že se naše planeta může sama regulovat. Tento zájem ovlivnil jeho kariéru a vedl až ke studiu oceánografie. Současně si ale nebyl jistý tím, že by věci mohly být tak jednoduché, jak uváděl Lovelock.