Rubriky

Běžně je doma hromadíme a možná ani nevíme, jak závažné škody na životním prostředí mohou napáchat. Léky, ředidla, čisticí saponáty nebo staré baterie z domácností totiž patří mezi nebezpečné odpady a neměly by rozhodně spolu s běžnými odpadky skončit v popelnici. Většina z nás dokáže běžný odpad bez zaváhání roztřídit – do zelených kontejnerů patří sklo, modrým náleží starý papír a do žlutých odnášíme plast. Jak ale naložit s neobvyklými odpady, jako jsou např. tonery do počítačů, střepy ze zrcadla nebo obal od vajíček?

Jsem na Azorech podruhé, ale na městskou nemocnici v Hortě se musím ptát policisty. Je na kopci za městem, a protože se v pátek 30. května 1997 vyčasilo, kochám se pohledem přes průliv na dominantu ostrova Pico, na téměř dokonalý kužel bývalé sopky s hrotem ve výši přes 2 300 metrů.

Jak kontrolovat stav potrubí uloženého kilometry hluboko pod hladinou moře? V principu stejně, jako když lékaři používají rentgen ke zjištění zlomeniny kosti. Technici sledující mikroskopické praskliny a korozi na podvodním potrubí využívají podobnou technologii.

Lidem s různými postiženími dokáží výborně usnadňovat život asistenční pejsci – jsou to nejen společníci, ale hlavně pomocníci, pečovatelé a dokonce určitým způsobem zvládnou i zdravotní dozor. Co všechno se musí psí asistent naučit a jak posléze žije se svým „novým člověkem“? S takovými otázkami jsem vyrazila do pražského Motola, kde sídlí společnost Helppes. Ředitelka „psí univerzity“ Zuzana Daušová jen dokončí v počítači nějakou práci, než si sedneme, abychom se dobraly k odpovědím.

Francouzský myslitel a zakladatel pozitivismu Auguste Comte pronesl zhruba před 160 lety známou úvahu: „Není možné dobře poznat nějakou vědu, neznáme-li její historii." Výjimkou není ani lékařství, jehož bohatá historie sahá až kamsi do prehistorie. Bez zajímavosti pro zvídavé tedy určitě nebude nová publikace „Kompletní historie medicíny", která se právě dějinám tohoto významného oboru lidské činnosti věnuje. Představuje dějiny lékařství jako hrdinský příběh boje vědců i praktických lékařů s chorobami a se smrtí. Kniha je proto i poklonou tomuto povolání a těm, kteří mu zasvětili celý život.

Z Bermudy na Azory
Když ve čtvrtek 15. května 1997 opouštíme St. George´s, neskutečně lije. Na šedou oceánskou hladinu se valí proudy sladké vody a kalí ji ještě více. Podle předpovědi máme jižní vítr, který v nárazech dosahuje síly 6 °B. Dohlednost je mizerná, sotva pár set metrů. Plujeme pohodlně s větrem z pravého zadoboku, jenom s genuou, a Optimist se téměř nekolébá na podezřele oblých vlnách, uhlazených deštěm.