Rubriky

Pacientka měla mokvající ránu, která se ani po téměř dvou letech antibiotické léčby nezahojila. Lékaři se tedy rozhodli nasadit viry, aby zabili nezdolné superbakterie. Experimentální terapie konkrétně použila viry známé jako bakteriofágy nebo zkráceně „fágy“, které infikují a tím zabíjejí bakterie. Antibiotika samotná nedokázala vyléčit pacientčinu infekci. Podle nové zprávy o případu, zveřejněné 18. ledna 2022 v časopise Nature Communications, se zdá, že fágová terapie funguje.

Pražské Národní divadlo pokračuje v zavádění prvků a technologií pro udržitelný provoz a dosahování energetických úspor. Nejnovějším počinem je vybavení modernizovaných podzemních garáží pod náměstím Václava Havla trojicí stojanů, které umožní návštěvníkům první české scény doplnit energii v bateriích jejich elektromobilů. Spolupráce Národního divadla s ČEZ ESCO již dříve prokázala, že provoz energetických úsporných řešení v historických budovách dokáže české první scéně přinést úspory ve výši desítek milionů korun. Původní dobíjecí stojan ČEZ fungoval v garážích první scény od roku 2014. Nyní zde můžou v jednu chvíli čerpat energii čtyři elektromobily. Od roku 2008 společnosti skupiny ČEZ ESCO instalovaly v budovách Národního divadla moderní energetická řešení, která uspořila již více než 50 milionů tun emisí CO₂

Přitahují pozornost - blesky vylétající ze vzdáleného konce Montážní haly na staveništi největšího světového tokamaku, do něhož lidstvo vkládá důvěru ve vyřešení svého energetického hladu. Leštěný kov a pravé stříbro, materiál nezvyklý na panelech tepelného štítu, chrání sektor vakuové nádoby před infračerveným zářením. První sektor, kterým se stal sektor č. 6, je upevněn mezi ramena vysokého pomocného montážního nástroje. Na tepelný štít pro celou vakuovou nádobu (devět sektorů) je třeba více než tuna stříbra, které ze všech kovů nejvíce odráží infračervené záření.

Na pilotní plovoucí fotovoltaické elektrárně o výkonu 22 kW, umístěné na horní nádrži přečerpávací vodní elektrárny ve Štěchovicích u Prahy, zkouší ČEZ reálné vlastnosti konstrukce plovoucích solárních panelů pro případné nasazení v budoucích velkých parcích. Po nočním načerpání vody z Vltavy plave tato zkušební elektrárna na nejvyšší kótě hladiny. Naopak když energetická soustava vyčerpá kapacitu štěchovické „baterky“, ocitá se o téměř 9 metrů níže. ČEZ vnímá potenciál vodních ploch pro rozvoj fotovoltaiky, ale nechce stavět na číslech, která by byla „na vodě“. Proto nyní testuje, co je možné v tuzemských podmínkách realizovat. Plovoucí fotovoltaické elektrárny snižují odpařování vody z vodních ploch a z krajiny, jsou alternativou k záboru pozemků a jejich demontáž je rychlejší než u pozemních a střešních FVE.

Jednou z klíčových podmínek úspěšného přechodu na bezuhlíkovou energetiku, jak si ji přeje EU, je vyřešení problému s nestabilitou obnovitelných zdrojů (pro svou nestabilitu někdy posměšně nazývaných „občasné zdroje energie“). Tlak na řešení nestabilit v sítích v blízké budoucnosti enormně poroste. Výzkumná společnost BloombergNEF (BNEF) předpokládá, že v celé Evropě se větrná a solární energie do roku 2030 přiblíží 60 % celkové výroby elektřiny. Podle poslední zprávy IEA (Světová energetická agentura) bude obnovitelná energie do roku 2026 představovat téměř 95 % nárůstu energetické kapacity ve světě, přičemž solární energie poskytne více než polovinu toho růstu. Ve světě se testuje řada řešení nestability obnovitelných zdrojů energie, od nejrůznějších systémů ukládání přebytečné energie, přes využití obřích datových center jako flexibilních záložních zdrojů či „hlídačů“ frekvence, až po zpřesňování předpovědí slunečního svitu.

Fyzici vytvořili vůbec první dvourozměrný supersolid – bizarní  fázi hmoty, která se chová jako pevná i kapalná současně. Supersolidy (super pevné látky) jsou materiály, jejichž atomy jsou uspořádané do pravidelné opakující se krystalové struktury, ale jsou také schopny proudit, pohybovat se, aniž by ztratily jakoukoli kinetickou energii. Navzdory svým podivným vlastnostem, které zřejmě porušují mnoho známých fyzikálních zákonů, je fyzici teoreticky dlouho předpovídali – poprvé se jejich návrh objevil v práci fyzika Eugena Grosse již v roce 1957. Po více než 50 let ale nebylo jasné, zda superpevný stav může existovat. Nyní, pomocí laserů a super-chlazených plynů, fyzici konečně přemluvili supersolid dokonce do 2D struktury, což je pokrok, který by mohl vědcům umožnit prolomit hlubší fyziku skrývající se za tajemnými vlastnostmi podivné fáze hmoty.