Velká část území pokrývajícího části severní Ukrajiny a jižního Běloruska byla po havárii v jaderné elektrárně Černobyl v roce 1986 prohlášena za uzavřenou zónu. Život však jde dál: i když některé části stále zůstávají zakázanou zónou, lidé v ní pracují a zónu denně navštěvují. A někteří se rozhodli tam žít. A stále tam žijí zvířata – a dokonce prosperují. OSN nazvalo uzavřenou zónu jako „největší experiment s navrácením divočiny v Evropě“.

O přípravách na čtvrtou českou přečerpávací elektrárnu jsme psali 3.8. zde: Čtvrtá česká přečerpávací elektrárna vznikne na Orlíku | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie. Přípravy jedou naplno: ČEZ a Litostroj již testují model unikátního stroje – reverzní Francisovy turbíny. Bude umět pracovat v režimu čerpadla i v režimu výroby energie. Podobné stroje již dnes pracují v přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé stráně v Jeseníkách.

MAAE modernizuje významnou databázi jaderné energie. Mezinárodní agentura pro atomovou energii spustila aktualizovanou verzi svého Informačního systému o jaderných reaktorech (PRIS) a spustila novou veřejnou webovou stránku s optimalizovaným interaktivním prohlížečem dat PRIS, který poskytuje rychlejší a intuitivnější přístup k důvěryhodným informacím o jaderných reaktorech z celého světa. Databázi najdete zde: PRIS Analytics

Výzkum termojaderné fúze, která má uvolnit energii k výrobě elektřiny, se dnes provozuje bud pomocí laserů (inerciální udržení) nebo magnetického pole (magnetické udržení). Magnetické silokřivky při druhém způsobu mohou být uzavřené anebo otevřené. Reprezentantem otevřených silokřivek jsou takzvaná magnetická zrcadla, tj. solenoid ukončený silnějšími magnetickými poli - magnetickými zrcadly -, zatímco uzavřené silokřivky mají stelarátory či tokamaky ve tvaru nafouknuté pneumatiky. Dětskou nemocí magnetických zrcadel jsou jejich kvasiotevřené konce, které mají odrážet co nejvíce termojaderného plazmatu zpět do interakčního prostoru. Mají odrážet, ale neodrážejí. Jejich hlavní předností měla být konstrukční jednoduchost oproti uzavřeným systémům, ale neodstranitelné úniky nedokonalými zrcadly tuto přednost postupně potlačily.

Jedním ze zásadních problémů radiační ochrany je pojem „zanedbatelné dávky“. Tento problém „praktické nuly“ a jeho řešení je ústřední pro naše chápání sporu o existenci „bezpečné“ dávky ionizujícího záření. Velmi nízké hladiny mutagenů a karcinogenů volně se vyskytujících v přírodě (environmentálních), včetně nízkých dávek záření, mohou mít biologické důsledky v případě, že zároveň již existuje nějaké spontánní nebo samočinné vnitřní (endogenní) poškození DNA. Právě tomuto problému se věnuje článek od Daniela Billena z divize lékařských věd na Oak Ridge Associated Univerzity.