Můj dům, můj hrad, říká se. A lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Zkrátka komu by se chtělo zbourat svůj kozí chlívek jenom proto, že mu soused nabídl k přebývání stáj?

Touží-li si líný a bohatý cizinec prohlédnout památky té naší krásné stověžaté Prahy, stačí mu jen vlézt do obskurního autobusku s nápisem sights nebo něco v tom smyslu. Touží-li líný a alespoň trochu bohatý obyvatel toho stověžatého města mít od turistů a autobusů aspoň na chvíli pokoj, může vlastně udělat skoro totéž: sedne prostě na vlak, projede se až kýčovitě krásnou přírodou podél tiché řeky, ten méně líný se třeba i vykoupe, ctitel velikosti lidského ducha může obdivovat unikátní železnici s viadukty a tunely, a za pár hodin je zase v Praze, aniž by – s výjimkou jednoho nutného přestupu a případných koupacích či občerstvovacích intermezz – musel opustit vlak. Umožňuje mu to vynález zvaný Posázavský pacifik.

Protože Třetí pól je časopisem vzdělávacího programu ČEZ a tato energetická společnost má nového pana generálního ředitele, položili jsme mu pár otázek.

Už po třetí se letos pořádala soutěž Cena ČEZu o nejlepší diplomovou a doktorandskou práci. Odborná porota rozhodla o tom, že nejlepší diplomku napsal Václav Král z ČVUT. Ačkoli patří jako všichni Češi mezi suchozemce, jeho diplomová práce pojednává o přílivových elektrárnách. U moře se prý ale zabydlet nehodlá, alespoň prozatím...

Už v okamžiku, kdy kybernetika vznikla jako vědní obor a objevily se počítače, začali vědci přemýšlet, jak se asi budou tihle pomocníci lidí vyvíjet a jaká jsou jejich omezení a možnosti. První umělé inteligence ovšem nevytvořili vědci, ale umělci – spisovatelé.