Hledání

Jaké je to být pilotem akrobatického speciálu nám přiblíží dvojnásobný mistr české republiky v akrobacii, air-show pilot, člen národního týmu reprezentace v bezmotorové akrobacii Aeroklubu České republiky, letecký akrobat David Beneš.

Jedním s nejsledovanějších a nejdiskutovanějších plynů v atmosféře je v současné době oxid uhličitý. Je jedním z tzv. skleníkových plynů, který naše technická civilizace produkuje v hojné míře, a který může přispívat ke zvýšení teploty na Zemi.

Změna klimatu je tady, ať už ji způsobuje cokoliv, a nemá moc smyslu s ní „bojovat“ – spíš má velký smysl se včas přizpůsobit. Zásadní bude pro světová městská centra.

Stěny chladicích věží musejí zvnějšku odolávat větru, dešti, sněhu, kroupám nebo slunečnímu záření a zevnitř trvalé stoprocentní vlhkosti a teplu. Obvykle je chrání speciální nátěr, přesto však potřebují alespoň jednou za dobu své životnosti očistit, odstranit nánosy špíny, řas a koroze.

Pro energetické využití se ve většině světových jaderných reaktorů obvykle používá uran obsahující okolo 3 až 4 % izotopu 235U. Jak to ale udělat, když přírodní uran obsahuje 99,3 % izotopu 238U a z hlediska chemického chování jsou oba izotopy prakticky totožné?

Ovzduší tzv. civilizovaných oblastí světa znečišťují chemikálie a aerosol, které si „civilizovaný“ člověk sám vyrábí – provozem průmyslových provozů, dopravou, energetikou… K látkám znečišťujícím životní prostředí patří i oxidy dusíku souhrnně označované NOx.

Sklad na použité jaderné palivo je běžná věc, fungující v každé jaderné elektrárně. Některé jsou „mokré“, to znamená, že radioaktivní palivo se skladuje pod stínicí vrstvou vody. Většina je „suchých“, kdy obalové kontejnery s uskladněným použitým palivem stojí v areálu elektrárny buď volně, nebo ve speciálních halách – skladech.

Už jste to určitě slyšeli. Všechny buňky v lidském těle se vymění každých sedm let. Ale je to pravda? Ne tak docela. Některé buňky v některých orgánech a systémech v našem těle se zcela nahradí během několika měsíců, ale jiné zůstávají v podstatě stejné, jako byly v den, kdy jsme se narodili.

Šéf elektrárny a pod ním armáda provozních pracovníků, kteří se o její chod starají – tak to vypadá na tepelných elektrárnách nebo jaderkách. U fotovoltaické elektrárny (FVE) je to trochu jinak. Michal Procházka, vedoucí FVE Ralsko, která je svým výkonem největší fotovoltaickou elektrárnou v republice, je tak trochu „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“.

Když v zimě sněží, snášejí se z nebe drobounké nadýchané vločky. Jsou skvělé, pokud stavíte sněhuláka, otravné, pokud potřebujete ráno vyjet autem z garáže, a nádherné, když nějakou z nich chytíte na rukáv a prohlédnete si ji zblízka.