Voda je skvělá látka – v tekuté formě ji můžeme pít, vodní pára nás nahřeje v sauně nebo nám roztočí turbínu, sněhové vločky potěší děti možností vytvořit sněhuláka, oko vědce za mikroskopem zase krásou, po ledu se můžeme klouzat. Klouzat? Čím to vlastně je, že se můžeme klouzat?

Všichni jsme se těšili na návštěvu Rezervace. Tatínek nám to sliboval už asi tři roky, celou tu dobu jsme ho otravovali tak moc, že radši vyběhal spoustu potvrzení, než abychom ho pořád, jak říkal, otravovali. Ale on to slíbil, tak jaké otravování.

Pavel Motal je skromný, nenápadný mladý muž. Skoro byste řekli, „šedý průměr“. Jak ale začne mluvit o tom, co dělá, zjistíte, že jeho zájmy by vystačily vyplnit život třem jiným klukům v jeho věku, že energie má na rozdávání a že se zabývá takovým tématem, nad kterým většině z nás zůstává rozum stát.

Bývaly doby, kdy se z našich rádií ozývaly hlavně hity ze spřátelených socialistických zemí. Dnes duní rozhlasové stanice naopak hudbou, jež se většinou zrodila na západ od naší hranice. Kulturní fenomény, jako je hudba, filmy nebo knihy, se šíří světem a přispívají k jeho globalizaci. Hrbouni dlouhoploutví čili keporkaci jsou na tom kupodivu podobně. I v jejich případě se šíří kulturní vlivy ze západu na východ.

Učebnicový příklad znaku coby předpokladu pohlavního výběru dostal trhliny. Samice pávů totiž vždycky nevybírají samce s největším a nejpestřejším ocasem.

Bez uhlíku se neobejdeme – tvoří podstatnou část celé živé přírody i nás samotných. Nyní by se mohl stát naším ještě lepším pomocníkem. Učíme se totiž uhlík přetvářet na nanotrubičky, nanodestičky, nanokuličky a nanopásky a odhalujeme nové a nové možnosti jeho uplatnění.