Bez zařazení

Vývoj lidské civilizace lze hodnotit zhruba podle toho, jaký materiál lidé převážně používali. Takže zde byla doba kamenná, bronzová, železná. Dnes žijeme v době uhlíkové, založené na uhlí, ropě a zemním plynu. Tyto materiály poskytují energii a umožňují výrobu materiálů, které charakterizují naši civilizaci - ocel, beton, plasty. Aby se zabránilo zanesení planety plastovým odpadem a oxidem uhličitým, bude nutno v brzké době přestat uhlovodíky používat. Doba kamenná také neskončila proto, že by došlo kamení.

Když je na prádle cedulka, že se nesmí prát, ale pouze čistit v čistírně, myslíme si, že podstoupí „suché čistění“. Pravdou ovšem je, že suché čištění není vůbec suché - jen se pere v jiných kapalinách, než je voda. Voda může některé tkaniny, jako je vlna a hedvábí a také kůže a kožešiny, poškodit. Dejte je do čistírny!

Populární drony je možné vypouštět ze země, ale například také z vody. Robotické ponorky mohou vypouštět do vzduchu tucty malých dronů. Jednotlivé drony nenadělají mnoho škody, ale jestliže jsou jich celé roje, je obtížné proti nim něco dělat. Mohou nést malé množství trhaviny nebo rušičky, které jsou schopné vyřadit z provozu radarové systémy nebo jiná elektronická zařízení. Takové jsou plány amerického námořnictva v rámci projektu LOCUST, což je nízkonákladová technologie vypouštění rojů dronů. Projekt byl odhalen v dokumentech Pentagonu.

Věřili byste, že se v každém okamžiku nachází ve výšce 10 km nad zemí  více než půl milionu lidí? Ano, tak hustá je letecká doprava. Odhaduje se, že se stává největším zdrojem emisí CO₂. Lidé se cestování letadly už nevzdají, mimo jiné i kvůli stále levnějším letenkám. V roce 2017 stála průměrná zpáteční letenka asi o 60 % méně než v roce 1995. Díky tomu se počet cestujících zvýšil o 5 %. Podle International Air Transport Association se v civilní letecké dopravě ročně prodají asi 4 miliardy letenek. Do roku 2036 se má jejich počet zvýšit až na 7,8 miliard.

Diskuze o tom, jak by mělo lidstvo uspokojovat svou rostoucí energetickou spotřebu, se v poslední době vyostřuje. Zastánci jednotlivých zdrojů energie se trumfují v argumentech o dostupnosti, ekonomičnosti a udržitelnosti. Ve skutečnosti se ale ukazuje, že žádný z existujících energetických zdrojů není sám o sobě schopný fungovat dlouhodobě. Všechny jsou totiž více nebo méně závislé na omezených surovinových zdrojích Země.

Energetika je vážná věc i z politického důvodu. Evropská unie dováží většinu energie ze zahraničí. Česká republika je na tom lépe, ale i její závislost na dovozech se prohlubuje a dokonce rychleji, než závislost ostatních členských zemí. Podle Eurostatu záviselo v roce 2000 všech 28 členských zemí na dovozu energií ze 47 % a Česko z 23 %. Od té doby vzrostly celkové unijní dovozy na 54 % a české na 33 %. Dovozem řeší země EU 66 % své spotřeby ropy, 24 % plynu a 9 % uhlí. Hlavními dodavateli ropy a plynu jsou Rusko a Norsko. Z Ruska, které dlouhodobě produkuje více energie, než spotřebuje, pochází i 30 % do EU dováženého uhlí.