Fyzika a klasická energetika

Až čtvrtina britských domů leží na uhelných polích, která se táhnou přes Wales, centrální Skotsko, severní Anglii a Midlands.  Devět z deseti největších městských center leží nad oblastmi bývalé těžby. Opuštěné doly jsou zaplavené, pod zemí jsou dvě miliardy krychlových metrů vody, která má po celý rok stálou teplotu a představuje tepelný potenciál přibližně 2,2 TWh, což zhruba odpovídá roční výrobě elektřiny největší české uhelné elektrárny Dětmarovice.

Kanadská společnost Canadian Nuclear Laboratories (CNL) prohlásila v říjnu 2021, že dosáhla průlomového řešení technologie skladování vodíku s použitím nové slitiny hořčíku. Skladování vodíku ve formě plynu obvykle vyžaduje vysokotlaké nádrže o tlaku 35 MPa – 70 MPa. Skladování ve formě kapaliny zase vyžaduje kryogenní teploty, protože bod varu vodíku při tlaku 1 atm je mínus 252,8 stupňů Celsia. Žádná z těchto možností není ideální pro široké používání vodíku. Vodík může být ale také skladován jako pevná látka ve formě kovového hydridu (metal hydride) – jako vodíková baterie. Tato metoda je bezpečnější a ekonomičtější pro skladování vodíku, protože odstraňuje jak potřebu udržovat velmi nízkou teplotu vodíku, tak bezpečnostní problémy související s vysokotlakovými nádržemi.

Možná jste to slyšeli, když jste se procházeli blízko elektrického vedení, když jste rozsvítili světlo nebo zapnuli televizi. Co přesně je to bzučení? A je to známka nebezpečí? Zvuk, který elektřina vydává, je známý jako „bručení ze sítě“. Děje se tak kvůli způsobu výroby elektřiny. Elektrický proud přicházející z elektráren, je tzv. střídavý proud (AC); jeho směr se periodicky v čase mění. Frekvence střídání směru proudu závisí na standardu konkrétní země. U nás je to 50 Hz (hertzů), čili 50krát za sekundu se směr proudu změní. Ve Spojených státech a Kanadě se užívá střídavý proud s frekvencí 60 Hz. Bručení, které slýcháte, mají na svědomí magnetické prvky uvnitř elektrospotřebičů, v případě přenosového vedení také tzv. koronový výboj.

Fyzici vytvořili vůbec první dvourozměrný supersolid – bizarní  fázi hmoty, která se chová jako pevná i kapalná současně. Supersolidy (super pevné látky) jsou materiály, jejichž atomy jsou uspořádané do pravidelné opakující se krystalové struktury, ale jsou také schopny proudit, pohybovat se, aniž by ztratily jakoukoli kinetickou energii. Navzdory svým podivným vlastnostem, které zřejmě porušují mnoho známých fyzikálních zákonů, je fyzici teoreticky dlouho předpovídali – poprvé se jejich návrh objevil v práci fyzika Eugena Grosse již v roce 1957. Po více než 50 let ale nebylo jasné, zda superpevný stav může existovat. Nyní, pomocí laserů a super-chlazených plynů, fyzici konečně přemluvili supersolid dokonce do 2D struktury, což je pokrok, který by mohl vědcům umožnit prolomit hlubší fyziku skrývající se za tajemnými vlastnostmi podivné fáze hmoty.

V sobotu 26. listopadu v ospalém horském městečku Gstaad ve Švýcarsku předvedla britská společnost Pulsar Fusion svůj nejnovější zelený hybridní raketový motor. Hybridní raketa je částečně poháněná HDPE (high density polyethylene) z recyklovaného plastu. Raketa by mohla brzy sloužit k vynášení satelitů i lidí do vesmíru. Pulsar Fusion je soukromá firma zabývající se vývojem raketových motorů a zařízení pro jadernou fúzi. Vlastní ji britský šlechtic, TV star, soukromý podnikatel a nadšenec do jaderné fúze Richard Dinan (psali jsme o něm zde: Richard Dinan - první soukromý investor do fúze v Evropě | 3 pól - Magazín plný pozitivní energie (3pol.cz)).

Zatímco silný mráz nepředstavuje pro distribuční soustavy velké nebezpečí, vlhké  počasí s teplotami mírně pod nulou již problémy způsobit může. Hrozí při něm totiž vznik námrazy, která neúměrně zatěžuje vedení a může v extrémním případě způsobit i  pád vodičů nebo celých linek. Inteligentní distribuční soustavy, takzvané Smart Grids, sníží toto riziko instalací měřičů námrazy na vytipované úseky. Díky nim bude možné včas zasáhnout například využitím technologie vyhřívání linek.