Geometrie (z gé – země a metria – měření) se považuje za jeden z nejstarších vědních oborů. Jednoduché geometrické útvary byly známy již ve starší době kamenné a podrobněji se zkoumaly ve všech starověkých civilizacích. Geometrie původně sloužila pro praktické účely v zeměměřictví a stavebnictví. Staroegyptští „natahovači provazu“ přeměřovali hranice pozemků po každoroční nilské záplavě. Prastaré indické metody konstrukce oltářů najdeme v Šulba sútrách. Na vědecké úrovni se jim poprvé věnovali staří Řekové, provádějící podobné konstrukce i v menším měřítku (Thalet, Pythagoras, Eukleides, Pappos, Ptolemaios). Platón jako první stanovil striktní podmínku, že k tomu může být užito jen pravítka a kružítka, tedy ideálních tvarů přímky a kružnice.

Australský vynálezce David Mayman vzlétl z paluby lodi plující kolem sochy Svobody. Vylétl do vzduchu s pomocí „tryskového ruksaku“ (jet-pack), obletěl sochu a potom zase jemně přistál na lodi. Použil dvě turbíny poháněné leteckým palivem uvnitř batohu. Firma Jetpack Aviation není jediná, která podobné „osobní letecké zařízení“ vyvíjí. Na rozdíl od jiných se ale soustřeďuje zejména na to, aby se tryskový ruksak mohl stát obecně použitelným, tedy aby zařízení bylo dostatečně malé, mohlo se snadno ručně přenášet, mělo palivo, které obsahuje dostatek energie pro potřebný let, a aby bylo dostatečně spolehlivé.

Podle nejrozšířenější teorie získala Země vodu díky srážkám s kometami, které obsahovaly velký podíl ledu. Novější teorie předpokládá, že podmínky uvnitř horkého pláště umožnily průběh takových chemických reakcí, které mění vodík a horniny na vodu. To by ovšem znamenalo, že voda vznikala v samotné planetě a že nepochází z mimozemského prostoru. Nově vytvořená voda byla pod tak vysokým tlakem, že mohla vyvolávat hluboko v planetě zemětřesení, jejichž původ zatím nikdo nevysvětlil. Takový je výsledek počítačových simulací reakcí v horním plášti mezi vodíkem a křemenem, což je jedna z možností vzniku vody na Zemi.

Po téměř padesáti letech zpoždění od prvního vydání se studentům a badatelům v rámci různých přírodovědných oborů dostává do rukou první český autorizovaný překlad anglického originálu dnes již klasické publikace Filozofie přírodních věd (Philosophy of Natural Science), díla jednoho z nejvýznamnějších filozofů vědy 20. století Carla G. Hempela (1905-1997). Zásluhy o tento významný nakladatelský počin (přehledné shrnutí hlavních témat filozofie vědy z období logického empirismu v češtině zcela chybí) lze kromě vydavatele (nakladatelství Pavel Mervart) přičíst i katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. (Carl G. Hempel: Filosofie přírodních věd, nakladatelství Pavel Mervart, 2016, 234 stran.)

Vesnice Satlykovo, východně od pohoří Ural, dnes již neexistuje. Jednoho rána před 60 roky přišli vojáci a nařídili, aby ji obyvatelé opustili. Dobytek zabili a zakopali, vesničané si nemohli odnést ani oblečení. Vše bez jakéhokoliv vysvětlení. Vojáci jim zatajili, že v nedaleké továrně došlo k výbuchu a k rozptylu radioaktivního prachu do ovzduší, i to, že smrtelně nebezpečný prach je všude v okolí. Postiženou továrnou byl vojenský jaderný komplex Majak, v němž se získávalo plutonium k výrobě atomových zbraní. V průběhu 600 dní došlo k evakuaci tisíce zmatených lidí, vylidnilo se dalších 22 vesnic a 200 000 hektarů zemědělské půdy se nemohlo obdělávat. Vznikla trvale zakázaná zóna.

Křemík je druhým nejrozšířenějším prvkem na Zemi. Bez křemíku bychom se obešli asi těžko. Čipy, k jejichž výrobě se používá, jsou součástí mnoha elektronických zařízení – počínaje chytrými telefony a kardiostimulátory konče. Velká množství křemíku spotřebuje průmysl vyrábějící fotovoltaické články, které přeměňují sluneční záření na elektřinu. Na křemíku nám však vadí skutečnost, že jeho atomová struktura omezuje jeho schopnosti vést elektřinu a zpomaluje provozní rychlosti počítačů a účinnost slunečních panelů. Pokud elektronická zařízení mají fungovat rychleji, levněji a kompaktněji v rozsahu, který se od nich očekává, je třeba za křemík najít vhodnou náhradu. V průběhu let se navrhovaly různé prvky a sloučeniny. Dnes se ale ukazuje, že se řešení může najít v křemíku samotném – obyčejný křemík, modifikovaný a doplněný o určité schopnosti, by mohl "nahradit sebe sama".