Představa dojet elektromobilem z Prahy do Ostravy bez dobíjení je v současné době z říše snů. Ale možná už ne na dlouho. Vědci z GE Global Research a Národní laboratoře Lawrence Berkeleyho totiž vyvíjejí nový typ tekuté baterie pro elektromobily, který pracuje na bázi vody. Díky ní by vozidla s elektrickým pohonem mohla snadno dosáhnout dojezdové vzdálenosti téměř čtyři sta kilometrů a snad ji dokonce i překonat.

Tornáda jsou spojována s destrukcí. Jak se ale zdá, jejich energie by se za určitých okolností mohla využít k výrobě elektřiny. Umožnit to má sluneční vířivý systém (Solar Vortex System), jehož autory jsou Mark Simpson a Ari Glezer z George Institute of Technology v Atlantě. Tento systém spoléhá na teplotní rozdíly mezi horkým vzduchem při zemi a chladnějším vzduchem jen několik metrů nad ní.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Proto je třeba cvičit a cvičit a cvičit – a to i jak reagovat na tak nepravděpodobné události, jakou je například absolutní ztráta napětí, neboli tma známá coby nechvalný blackout. Energetici to vědí velmi dobře – když se stane něco na jakékoliv elektrárně, je třeba rychle a správně udělat, co třeba. Ale co když se stane něco na „drátech“ – tedy na vedení vysokého napětí? A právě k tomu začátkem září došlo v rámci cvičení Restart, které rozsáhlý blackout simulovalo. Východní Čechy byly bez proudu.

V prvních dvou zářijových týdnech se do Jaderné elektrárny Dukovany sjelo 30 studentů ze sedmi technických fakult pěti partnerských vysokých škol Skupiny ČEZ, aby absolvovali 5. ročník odborné stáže Letní univerzita. Dvacet přednášek, besedy i deset exkurzí byly pro studenty skvělou příležitostí jak poznat jednu ze dvou českých jaderných elektráren. Účastníci zde získali nejen základní obecné informace především z oboru jaderné energetiky, ale mohli se blíže seznámit s klíčovými technologickými celky.

Natoč (třeba mobilem) vlastní krátké video (do 3 minut) libovolného fyzikálního pokusu. Video nahraj na webovou stránku www.vimproc.cz, která funguje od 1. 10. 2013.

Většina inženýrů by se zhrozila, kdyby našla byť jen malý kousek rezu na elektrodách. Kenneth Hardee a Allen Bard z University of Texas v Austinu se však při svém výzkumu sluneční energie zaměřili právě na tento velmi levný materiál. V roce 1975 vystavili oxid železa viditelnému světlu a podařilo se jim vyrobit nepatrné množství elektrické energie.