Možná, že vás hned zarazil název tohoto článku, ale nevymyslela jsem si to, skutečně se zakládá na pravdě. Tedy, ovšem, zatím jenom hypotetické pravdě. Není to totiž dávno, co jsem si přečetla jednu knihu o astronomii a docela jsem se musela nad tím,co jsem si přečetla, i zamyslet. A cože to bylo? Tak si to poslechněte.

Docela jistě už vás někdy někdo chlácholil slovy: „ Nic si z toho nedělej, jsou věci mezi nebem a zemí, se kterými prostě nehneš!„ Pro astronomy je jednou z „těch věcí mezi nebem a zemí„ atmosféra. V posledních letech se však ukazuje, že nebude třeba vždy opouštět zemský povrch, abychom se jejího špatného vlivu na pozorování zbavili. Technický zázrak, který to dokáže, si říká „adaptivní optika„ (dále jen AO).

Porovnáte-li pohled na Slunce před půl rokem a nyní, nebude se vám zdát vůbec jiné. Kulaté je pořád, hřeje přibližně také stále stejně, dokonce i barva zůstala žlutá. Ale přesto se na něm cosi důležitého změnilo.

Mensa je světová organizace založená v roce 1946 v Oxfordu.

Chcete se dozvědět něco o tom, jak potřeba energie provázela lidstvo od samého jeho zrodu a jak se posléze stala hybnou silou a stěžejním problémem moderní technické civilizace?

Když se řekne vyhořelé jaderné palivo, většina lidí si vybaví pouze odpor protijaderných aktivistů, jak se tomu stalo například v nedávné době v sousedním Německu (nepleť si aktivistu s ekologem!), ale jen málo lidí vlastně ví, o jaký materiál se jedná.