Jaderná fyzika a energetika

Německá média v posledních dnech přinesla řadu informací o hlasech volajících po prodloužení provozu jaderných elektráren, které by podle rozhodnutí vlády Angely Merkelové z roku 2011 měly být uzavřeny do konce příštího roku. Ceny elektřiny a emisních povolenek na energetické burze rostou, náklady na pohonné hmoty a topné oleje se stávají sociálním problémem. Je v této situaci moudré odstavit energetické zdroje, jejichž roční produkce je vyšší než výroba všech solárních elektráren a větrných turbín postavených za posledních deset let? – ptá se vlivný deník Welt a připomíná slova ekologického aktivisty George Monbiota, že odpojovat uprostřed klimatické krize dostupné jaderné kapacity je sofistikovaná forma bláznovství. Komentátor Michael Pilz také připomíná informaci německého statistického úřadu, že v letošním prvním pololetí bylo opět vyrobeno víc elektřiny z uhlí než z obnovitelných zdrojů a dodává, že alternativní energie nebudou při stále utopičtějších klimatických cílech schopny poptávku po elektřině uspokojit.

Společnost Orolia je světovým lídrem v oblasti navigace a určování polohy a významným dodavatelem atomových hodin pro globální navigační satelitní systémy. Začátkem září získala dvě zakázky v hodnotě 70 milionů eur na dodání atomových hodin pro prvních 12 satelitů systému druhé generace Galileo (G2S). První byla od Evropské vesmírné agentury (ESA) a druhá od Leonarda (mezinárodní společnost působící v oblasti letectví, obrany a bezpečnosti). Oba nové satelity G2S, navržené tak, aby poskytovaly celosvětově nebývalou přesnost, budou obsahovat tři standardy atomové frekvence Orolia Rubidium (Rubidium Atomic Frequency Standard, RAFS) a dva balíčky atomových hodin Orolia integrovaných s Leonardovými pasivními vodíkovými masery (PHM).

V Bolívijském El Alto v nadmořské výšce 4 000 metrů se začal stavět výzkumný reaktor, který budenejvýše položeným jaderným objektem na světě. Stane se klíčovou součástí nového Centra pro jaderný výzkum a technologie (CJVT), jež dále obsahuje předklinický cyklotronový a radiofarmakologický komplex (PCRK) a víceúčelové ozařovací centrum (VOC), které by měly být dokončeny již v nejbližších měsících. Ceremoniálu zalití prvního betonu výzkumného reaktoru se zúčastnili Luis Alberto Arce Catacora, prezident Mnohonárodnostního státu Bolívie, a zástupce dodavatele stavby Kirill Komarov, první zástupce generálního ředitele státní korporace pro atomovou energii Rosatom a ředitel Bloku pro rozvoj a mezinárodní obchod.

Tokamak T15 se na výsluní výzkumu termojaderné fúze příliš netlačil, nebo spíše se tam nedostal. Údajně měl pomáhat programu ITER jako řada tokamaků v partnerských státech projektu. Ovšem jeho popularita se s tokamaky JET, ASDEX U, ToreSupra, EAST, KSTAR, DIIID nedala srovnávat. Určitě také proto, že v roce 2002 byla jeho činnost kvůli nedostatku financí ukončena. Samotného mě překvapilo, že byl T-15 supravodivý (a to si cením toho, že o tokamacích něco vím!) –teprve druhý supravodivý ruský tokamak po legendárním T-7 ze šedesátých let, který byl tehdy prvním supravodivým tokamakem na světě. Šedesát tři let poté, co tým z Kurčatovova institutu v Moskvě postavil první tokamak na světě, bude možné zahájit experimenty na novém ruském stroji T-15 MD. Toto všestranné zařízení dnes střední velikosti (jeho vzor T-15 byl tehdy největší na světě) je navrženo tak, aby nejen podporovalo přípravy na provoz ITER. Je to v posledních dvaceti letech konečně nový ruský tokamak. I když zas tak úplně nový není.

Uprostřed tokamakové jámy vyrostl minulý rok impozantní nástroj skládající se z centrálního sloupu a devíti radiálních paprsků, který téměř připomíná dětský řetízkový kolotoč. Až na to, že místo sedaček obsazených povykujícími dětmi budou na jednotlivých ramenech zavěšeny sektory vakuové komory tokamaku o hmotnosti mnoha tun. Každý sektor k sobě přivine dvě cívky toroidálního pole. Centrální sloup bude podporovat, vyrovnávat a stabilizovat podsestavy vakuové nádoby (podsestava: sektor vakuové nádoby, dvě cívky toroidálního pole, stínění) během montáže, dokud nebudou všechny spojeny a svařeny do tvaru gigantického torusu.

Vytvořit silný laserový svazek, ale současně nepoškodit zařízení, ve kterém vzniká – to je hlavním úkolem Denisy Štěpánkové v laboratořích laserového centra HiLASE v Dolních Břežanech. Denisa se do prestižního výzkumného centra poprvé dostala už ve druhém ročníku studia na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Dnes se zde v rámci doktorského studia zabývá vývojem kilowattového pikosekundového laserového zesilovače. O vysokovýkonné lasery mají velký zájem průmyslové firmy.