Zpětný odběr starých elektrospotřebičů už u nás funguje 8 let. Přesto dvě třetiny lidí třídění tohoto nebezpečného a současně cenného odpadu nevěnují pozornost. S argumentem „stejně se to všechno sveze na jednu hromadu“ tak končí řada elektrospotřebičů v komunálním odpadu, a to přesto, že z nich lze použít řadu součástek či kovů, včetně např. zlata. Téma recyklace elektroodpadu v České republice nám přiblížil ředitel kolektivního systému REMA Systém, Petr Kubernát.

Chladnější měsíce roku jsou tady a s nimi otevírání „zimních“ šatníků. Občas nám mrznou i ruce. Pokud zapomeneme na rukavice, třeme jednu dlaň o druhou. A hned máme pocit, že se ruce zahřály tepla. Ale – zahřály se opravdu, nebo je to jen a jen náš pocit?

Před několika lety vznikl projekt na výstavbu největší sluneční elektrárny na světě o výkonu 1000 MW. Elektrárna měla stát v Mohavské poušti nedaleko kalifornského města Blythe blízko hranice s Arizonou. Elektřinu měla dodávat už letos. Od počátku projekt působil megalomansky, a snad právě proto se těšil velké publicitě. Bublina ale poněkud splaskla.

Když srdce nepracuje jak má, často se musí „přeprogramovat“ vnějšími elektrickými impulzy – kardiostimulátorem. K jeho pohonu lze použít nejen konvenční baterie, ale i zdroje na bázi radioizotopové přeměny. Ačkoli v dobách jaderné euforie nebyl jaderný kardiostimulátor nikterak výjimečný, dnes na něj hledíme s odstupem a zaujetím.

Představa dojet elektromobilem z Prahy do Ostravy bez dobíjení je v současné době z říše snů. Ale možná už ne na dlouho. Vědci z GE Global Research a Národní laboratoře Lawrence Berkeleyho totiž vyvíjejí nový typ tekuté baterie pro elektromobily, který pracuje na bázi vody. Díky ní by vozidla s elektrickým pohonem mohla snadno dosáhnout dojezdové vzdálenosti téměř čtyři sta kilometrů a snad ji dokonce i překonat.

Tornáda jsou spojována s destrukcí. Jak se ale zdá, jejich energie by se za určitých okolností mohla využít k výrobě elektřiny. Umožnit to má sluneční vířivý systém (Solar Vortex System), jehož autory jsou Mark Simpson a Ari Glezer z George Institute of Technology v Atlantě. Tento systém spoléhá na teplotní rozdíly mezi horkým vzduchem při zemi a chladnějším vzduchem jen několik metrů nad ní.