Obnovitelné zdroje

Z medií velmi dobře víme, že v Německu fungují bojůvky aktivistů proti jaderné energii.

Dobu, kdy cedule „Zhasni – šetříš elektřinu“ anebo „Nesvítí se někde zbytečně?“ patřily k neodmyslitelnému koloritu všech kanceláří a školních tříd, lze stále ještě považovat za nedávnou minulost.

Největší vodní elektrárna na světě stojí na řece Paraná.

Elektřina se, jak známo, těžko skladuje. Vždy je potřeba jí vyrobit právě tolik, kolik se jí zrovna spotřebovává. Dispečeři energetických závodů z toho mívají někdy pěkně těžkou hlavu, aby soulad mezi výrobou a spotřebou uřídili.

Distribuční společnosti, které nás zásobují elektřinou, ji nenakupují jen od velkých výrobců, ale i od drobných provozovatelů jednotlivých elektráren, nebo dokonce mají elektrárny vlastní. Příkladem jsou tři malé vodní elektrárny Západočeské energetiky.

S cenou ČEZ jsme se seznámili v minulém čísle Třetího pólu. V tomto čísle se k soutěži pro diplomanty a doktorandy v elektrotechnických a elektroenergetických oborech, kterou vyhlašuje ČEZ ve spolupráci s projektem ASTRA 2000 Nadace Charty 77, vracíme, abychom představili vítěze v soutěži diplomových prací, pana Miroslava Honzíka z ČVUT.