Pouštní jaderná elektrárna cca 55 km od Phoenixu, hlavního města Arizony, se jmenuje podle symbolu státu Arizona – stromu Parkinsonia florida lidově zvaného „zelený kolík“, španělsky „palo verde“. Od roku 1985, resp. 1987, jsou zde v provozu tři bloky PWR, dnes o výkonu 3 x 1310 MW. Reaktory od firmy Combuscion Engineering jsou se dvěma parogenerátory a jedním turbogenerátorem umístěné v plnotlakých kontejmentech. Zvláštostí této pouštní elektrárny je systém chlazení a vodní hospodářství vůbec.

Není třeba se obávat, tohle nebude pojednání o otevírání čaker, ladění se na spirituální podstatu Všehomíra a kontaktu s evakuovanou princeznou Dianou u Jupitera. Energií je tu míněna klasická fyzikální veličina, vágně definovaná jako schopnost hmoty konat práci, a kosmem budeme nazývat všechno kolem naší rodné Zeměkoule.

Alessandro Volta kdysi prohlásit: „Omyl, který vzbudí rozruch, je cennější než pravda vedoucí do slepé uličky.“ Ano, přírodě skutečně nezáleží na tom, komu a jak se podaří odhalit její tajemství. S lidmi je to ale jiné. U nich bychom neměli zapomínat na jejich přínos lidskému poznání. Výjimkou nejsou ani ti, jejichž jména na dlouhou dobu vstoupila do stínu zapomnění. Takovou pozoruhodnou a dnes již téměř neznámou postavou je také český lékař a fyzik Josef Tadeáš Klinkoš (Klinkosch). Tento člen Tovaryšstva Ježíšova žil v letech 1734 až 1778 a letos si tedy připomínáme 280. výročí jeho narození.

Většinu z nás předpověď počasí zajímá hlavně proto, zda si máme zítra vzít na sebe svetr nebo zalévat zahrádku. Pro koho dalšího ale může být přesná předpověď počasí důležitá a proč? Na toto téma a podrobnosti modelového předpovídání počasí jsme si povídali s RNDr. Radmilou Brožkovou, CSc., vedoucí oddělení numerických předpovědí Českého hydrometeorologického ústavu.

Znáte to. Jednoho krásného dne přijde apokalypsa, lidstvo bude zdecimováno, civilizace v troskách a vám nezbyde nic jiného než si nahamounit dostatek zásob a s brokovnicí v ruce vyhlížet divoké nemyté kanibaly na motorkách, kteří se na vás co nevidět přiřítí. Než vás ale motorizovaní barbaři přijedou vydrancovat a naporcovat, musí se spořádaně zastavit u pumpy a natankovat. Co si ovšem v čase soumraku lidstva do nádrží svých harleyů načerpají?

Autonomní architektura, která buduje sebe samu na základě biologických principů? Biosyntetické struktury, které se na principu sebeřazení zahušťují v předem určených bodech, a vyrůstají do velikosti poschoďových domů? Možná to zní jako vědecká fikce, přesto je bio-architektura cestou, která může nejen pozměnit základní archetypy „lidských“ staveb, ale i vyřešit nejeden palčivý demografický a sociální problém. Ing. arch. Jindřich Ráftl z podolského studia R/FRM nedávno v rámci mezinárodní soutěže eVolo představil svou vizi Biosyntetické zásobárny pitné vody pro slumy v Lagosu. Inovativní pojetí jeho projektu dává tušit šíři dimenzí, které se s bio-architekturou otevírají.