Jedním z přírodních zdrojů elektrické energie je naše hvězda – Slunce. Sluneční elektrárny na Zemi nemohou pracovat stále se stejným výkonem. Ale jak je to ve vesmíru? Tam přece neexistují mraky, a pokud mezi Zemí a Sluncem není jiné těleso, je neustále vystavena jeho světlu. Přesně toho využívá posádka Mezinárodní kosmické stanice, jejichž vesmírný domov potřebuje neustálý přísun elektřiny.

Když se řekne jaderný materiál, mnoha z nás se vybaví nebezpečné záření, jaderné zbraně a kontejnery s odstrašujícími značkami, ke kterým není radno se přibližovat. Jaderné materiály i přes veškerá ne vždy mírová využití jsou pro lidstvo bezesporu velkým přínosem. Uplatňují se v lékařství, vědě a technice, bez jaderných elektráren bychom si jen těžko představili naši energetickou budoucnost. Ne každý ale asi ví, že právě výroba energie využívající jaderný materiál si našla svou cestu i do kosmonautiky – malé radioaktivní tělísko zajišťuje provoz mnoha meziplanetárních sond, které doputovaly do vzdálených končin Sluneční soustavy. Tam by jim solární panely nebyly nic platné.

Německý astronom, fyzik a matematik Johannes Kepler se narodil 27. prosince ve Weilu jako syn prostého a drsného žoldnéře. Zemřel 15. listopadu 1630 v Řezně, od jeho smrti tedy uplyne právě 380 let. V Čechách prožil 12 plodných let, které zásadně ovlivnily jeho dílo.

Pokud ano, navštivte Království železnic v Praze na Smíchově (v prostorách obchodního centra Anděl City, Stroupežnického ulice 23, Praha 5).

Národní laboratoř v Oak Ridge v Tennessee vytvoří virtuální reaktor pro výzkumné účely V týmu na vytvoření virtuálního reaktoru pro výzkumné účely pracují nejen experti na matematické modelování, ale i na materiálové inženýrství a další specializace. Spolupracovat budou univerzity a průmyslové podniky. Výsledkem jejich práce nebude obvyklý simulátor dozorny jaderné elektrárny, jaké pracují třeba i v obou českých jaderných elektrárnách pro přípravu personálu, ale něco daleko komplexnějšího – reálné simulace chování aktivní zóny a v ní použitých materiálů, a dále konstrukčních materiálů a fyzikálních procesů v současných i pokročilých typech lehkovodních reaktorů.

Turbodmychadlový motor F414, poháněný směsí biopaliva v poměru 50/50, má za sebou první let v takzvaném „zeleném hornetu“, konkrétně modelu F/A‑18 Super Hornet. Šlo o první let v dějinách amerického námořnictva, kdy stíhací letoun absolvoval let s použitím paliva s tak vysokým podílem biosložky (50 %). Let se uskutečnil při Dni Země na letecké základně amerického námořnictva v Patuxent River, stát Maryland. Vývojem nového motoru se zabývá společnost GE a její provozní jednotka GE Aviation.