Rubriky

Letos uplynulo 75 let od úmrtí univ. prof. MUDr. Ivana Horbaczewského, přednosty „Ústavu pro lučbu lékařskou“, historicky prvního českého ústavu lékařské chemie. Pojďme se podívat, jak se stalo, že mladý Ukrajinec se u nás tak proslavil a zasloužil nejen o medicínu, ale i o politiku.

Moderní matematika prožívá od počátku 20. století vzrušující období. Byla totiž vyřešena řada důležitých sporných otázek matematiky, na kterých jsou závislé vědecké, technické a technologické triumfy současnosti. V některých případech tomu napomohl rozvoj v oblasti počítačů, někdy byly i počítače bezradné. Bohužel, ani počítače na řešení matematických úloh někdy nestačí, protože pouze počítají. Matematika je rozsáhlý obor a není možné, aby ji kdokoliv zvládnul v celé její šíři. Každý se však může pustit do jejího objevování a najít si k ní svou vlastní cestu. Ovšem zdá se, že toto již tak úplně neplatí, protože zvláště teoretičtí matematici se zabývají čím dál více problémy, které naprosté většině lidí již dávno nejsou srozumitelné. A to ani jejich zadání, ani využití.

Když se v letošním roce rozhodla vědecká rada Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze vyjádřit poděkování doc. Štollovi za celoživotní obětavou práci pro fakultu jmenováním emeritním akademickým pracovníkem, její členové nemohli tušit, že dalším sdělením vedení fakulty pro média a širokou veřejnost, bude zanedlouho zpráva s datem 4. září 2017 o jeho úmrtí v nedožitých 82 letech.

Zemská atmosféra obsahuje 78,1 objemových procent dusíku N₂ coby prvku. Až do počátku 20. století jsme ho však neuměli využít a jediným značně omezeným zdrojem vázaného dusíku pro použití v chemii byl přírodní chilský ledek, obsahující jako základní složku dusičnan sodný NaNO₃. Zavedením průmyslové karbonizace uhlí při výrobě svítiplynu a koksu byl při čištění surového plynu z absorpčních pracích vod získáván desorpcí plynný amoniak, hovorově „čpavek“. O jeho přímou syntézu z prvků se pokoušela celá řada chemiků již od roku 1785, kdy francouzský učenec C. L. Berthollet podal důkaz o tom, že se amoniak skládá z vodíku a dusíku. Teprve až v roce 1909 vyvinul německý fyzikální chemik Fritz Haber (1868-1934) ve spolupráci s chemickým technologem Carl Boschem (1874-1940) vůbec první průmyslový vysokotlaký proces – katalytickou syntézu amoniaku z prvků, později nazvanou jejich jménem a oceněnou udělením dvou Nobelových cen za chemii.

Říkají vám dnes ještě něco stupně Réaumura? Letos je tomu 260 let od úmrtí francouzského polyhistora René-Antoine de Réaumura. Tento fyzik, chemik, metalurg, matematik, právník, zoolog, botanik, fyziolog, paleontolog, meteorolog, technolog etc., člen pařížské (1710) a petrohradské (1737) Akademie věd, vpravdě naplňuje označení „polyhistor“ pro člověka se širokým množstvím znalostí či dovedností ve více oborech lidské činnosti. Jeho přátelé o něm říkali, že je „Plinius 18. století“ (podle římského válečníka a filozofa Plinia staršího, autora rozsáhlé 37 svazkové encyklopedie „Naturalis historia“, která byla pro Evropu hlavním pramenem poznání o přírodě až do období humanismu).

K neoblíbeným školním předmětům, bohužel, v posledních desetiletích přibyla další přírodní věda - chemie. Dokládají to, mimo jiné, výsledky řady průzkumů na národní i mezinárodní úrovni. Důvodů je několik. Ačkoliv je chemie svou povahou vědou experimentální, její výuka na základních a středních školách se více méně omezila na velké množství abstraktních pojmů, které se nedají „ohmatat“ a ověřit. Odpovědnost za tuto situaci nesou tvůrci učebních osnov a didaktikové chemie na vysokých školách, připravující nové učitele tohoto kdysi oblíbeného předmětu s jeho neplánovanými „výbuchy“ při chemikářových demonstračních pokusech. Všichni podlehli tlaku přehnané "korektnosti" prosazujícímu požadavky na extrémní zajištění bezpečnosti žáků i učitelů při vyučování chemie tak, že chemické kabinety jsou prázdné a za rizikové je s nevelkou nadsázkou považováno i rozpouštění kuchyňské soli. Vyučovat chemii jen pomocí slovního výkladu je možná pohodlnější, ale neúčinné. Velkou roli také hraje nově pěstované obecné povědomí chemie jako oboru pro společnost veskrze negativního, poškozujícího životní prostředí a nepříznivě ovlivňujícího zdraví současné a budoucí populace. Ani stále snadnější přístup k informacím na síti sítí neposkytuje lepší možnosti informací o vlastnostech a charakteristikách chemických prvků, sloučenin a látek. A proto díky za každou popularizační knížku!