Rubriky

Třípól měl tu čest, že byl přímo u křtu nejnovější knihy o jaderné fúzi na českém knižním trhu. Šéfredaktorka Marie Dufková jí byla 3. listopadu kmotrou. Knížku napsal prof. RNDr. Jan Mlynář , PhD., a RNDr. Věra Krajčová, PhD. z fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Název „Nejžhavější sen pod Sluncem“ by mohl nezasvěcené knihkupce vést k domněnce, že knížka patří do oddělení erotické literatury, jak trefně poznamenal při křtu na jaderné fakultě odborný redaktor prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. Podtitul ale vše vysvětlí: Termojaderná fúze a ITER.

Mnoho průmyslových a výzkumných zařízení potřebuje vakuum. Slunce na Zemi – fúzní reaktor ITER ve Francii, největší světový laser ELI v Dolních Břežanech u Prahy, ale třeba i výrobci nábytku či reproduktorů. Všechny umí uspokojit firma Streicher, s. r. o., sídlící v Plzni. Společnost vyrábí vakuová zařízení a komponenty již více než 25 let a vedle „velké vědy“ slouží technologickým firmám v celé řadě průmyslových odvětví – chemie a farmaceutika, polovodiče, potravinářství, tepelné zpracování a výroba oceli.

Pracovní skupina Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), která přezkoumává japonskou politiku vypouštění upravené vody z jaderné elektrárny Fukušima Dai-iči v souladu s příslušnými mezinárodními bezpečnostními normami, zveřejnila první zprávu v dubnu loňského roku. Zpráva shrnuje celkový pokrok v technických přípravách na vypouštění vody a zjištění z první kontrolní mise pracovní skupiny do japonské společnosti Tokyo Electric Power Company (TEPCO), provozovatele jaderné elektrárny Fukušima Dai-iči, a ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu (METI). Další kroky pro vypouštění vody jsou plánované na letošní rok 2023. Vypouštěná voda bude upravena na parametry standardu pro pitnou vodu.

Octan sodný neboli horký led je úžasná chemikálie, kterou si můžete připravit doma a dělat s ní pokusy. Potřebujete jen jedlou sodu a ocet (resp. kyselinu octovou). Vzniklý roztok ochladíte pod jeho bod tání a pak ho necháte krystalizovat. Krystalizace je exotermický proces, takže vzniklý „led“ je horký. Přechod do pevného skupenství je tak rychlý, že můžete i vytvářet sochy pouhým litím roztoku.

V roce 1912 objevil rakouský fyzik Victor Franz Hess (1883-1964) kosmické záření, když analyzoval výsledky měření z pilotovaných horkovzdušných balónů, z nichž jeden vyletěl až do výšky 5,3 km. Jeho objev mu v roce 1936 vynesl Nobelovu cenu. Objev navázal na výzkum atmosférické elektřiny a nově objevené radioaktivity, zejména gama záření. Balóny vynesly jednoduché elektrometry a ionizační komory, na tehdejší dobu unikátní přístroje vyvinuté dostupnými výrobními technologiemi v souhře s tehdejším vědeckým pokrokem.

Abychom si vyčistili hlavu, když nás přemáhá tíha života, zíráme na hvězdy... A náš „vnitřní vědec“ začne klást otázky. Které souhvězdí to je? Je to jasná hvězda nebo planeta? Kde je teď zrovna Mars? Je to ideální příležitost ponořit se do astronomie. „Udělal jsem to – a byl to jeden z nejlepších koníčků, jaké jsem kdy měl! Dokonce se mi podařilo naverbovat pár dalších „hvězdářů“ v mé ženě a dětech, a to nás sblížilo víc než co jiného kdy předtím. Rád bych inspiroval ostatní, aby astronomii také přijali za svého koníčka“, říká Jamie Strand ze Stanfordu, spoluorganizátor vědeckých táborů pro děti v USA. „Je na tom něco úžasného, když si uvědomíme, že jsme všichni jen malinké tečky hvězdného prachu ve vesmíru!“