Rubriky

Sopka Eyjafjöll ukázala zuby v okamžiku, kdy právě končila první dekáda jedenadvacátého století. Ale to byl teprve začátek – její starší a větší sestra Katla splnila předpovědi a vybuchla jen o dva roky později. Málokdo byl ochoten věřit, že nastane sopečné léto, a už vůbec nikdo nevěřil, že tohle sopečné léto bude trvat celých pět let. Teploty v Evropě sotva přesáhly patnáct stupňů Celsia a majitelé solárních elektráren splakali nad výdělky.

...aneb kde končí realita a kde začíná fikce?

Energie v jakékoliv podobě se stává nedostatkovým zbožím. Ale už naši předkové se setkávali s neotřelými způsoby, kterými se získávala či zužitkovávala energie nejrůznějšího druhu k výkonu užitečné práce. O geniálním vynálezci Edisonovi se například vyprávělo, že vrátka vedoucí k jeho laboratoři v Menlo Park šla obtížně otevírat. Když si na to návštěvníci stěžovali, Edison jim vždy poděkoval, že mu právě napumpovali galon vody do rezervoáru. Pro inspiraci jsem se vypravil do archivů patentových úřadů celého světa, snad toto vádémécum vám pomůže při přemýšlení, jak chytře ušetřit za elektřinu.

Všechno začalo vlastně trochu z nouze. Japonské tepelné elektrárny spalující zemní plyn se snažily dodržet limity vypouštění CO2 a jejich vědci a technici to zkoušeli na mnoho způsobů. Při jednom z brainstormingů týmu, který pracoval pro elektrárnu v japonské Ósace, zazněla, mezi řadou mírně řečeno nerealizovatelných nápadů (jedním z nich bylo lisování suchého ledu a jeho vyvážení do Antarktidy), také myšlenka vypouštět CO2 do moře.

Bez jídla člověk vydrží možná i více týdnů, než bez vody dnů. Přesto lidé vodou plýtvali, jako kdyby jí okolo nás bylo moře. Slané vody jsou okolo nás plné oceány, vodu pitnou a užitkovou abyste hledali s proutkem. Ne že by to fungovalo, ale kde nic není, jsou si geolog s vrtnou soupravou a proutkař s proutkem rovni. Jen ten proutkař je levnější...

„Vítáme vás v techno­logickém skanzenu Temelín,“ zaševelil příjemný dívčí hlas, syntetizovaný přesně tak, aby v mužích vzbudil to, co v nich dřímá od puberty až do důchodového věku, a v ženách vzpomínku na tu noc po stužkovacím večírku, kdy poprvé…

Výroba knih systémem Print-On-Demand – tisk na vyžádání – byla první výraznou technologií, která začala měnit knihovny a jejich kustodům připravila nejednu bezesnou noc a mnohem více dnů hrůzy. Opatřit si v podstatě jakoukoliv knihu se stalo snadnou záležitostí – a ještě snadnější záležitostí bylo zbavit se jí, když člověka omrzela. Knihovny jako levná zásoba velkého sortimentu knih, které člověk použije a odloží, aniž by mu doma zabíraly místo, začaly ztrácet význam.